[47]číslo strany tiskuHáj. 330ᵇ, ti miſtřij a doktořij t. 319ᵇ, Miſtřij a Kněžij VelKal. 9, čtyřij Miſtřij t. 189 a j., Sedlacý Háj. herb. 90ᵇ, zákon i proroczij EvZimn. 22; paanij KolA. 1513, panij nynější domini KolB. 1520 a j., syrotczij její KolB. 1518 aj.; chlapij Háj. 348ᵇ; pánj Rosa 78, kdež se i učí, že omnes nominativi masculini animati tohoto vzoru mají tu -í dlouhé; pánj Beck. 1, 461, kaplanj t. 2, 603, prelátj t., kmotřj t. 3, 346; jinoší Kom. Jg.; Vlaší Vel. Jg., Tomsa 72, Pelzel² 37; dial. chlapí, drozdí, ptácí, jelení atd. Šemb 22 (stř.-česk.), chłapí, čápí Btch. 264 a 446 (dol.-beč.), tí staří vojáci, sedłácí BartD. 52 (dol.), vojácí, formaní, vtácí t. 55 (též).
Analogií zvratnou bývá místo -i také -iu, -yu, -ie, na př. všichni moji hrzieſſyu m. hřieši Pass. 397, gynie ptaczie m. jiní ptáci Mill. 46ᵇ, ptaczie m. ptáci t. 119ᵃ, srov. I str. 216 sl. a 219 sl.; ale ptaczie v Mill. mohlo by býti také = ptácie a tedy předchůdcem nynějšího dial. ptácí Šemb. 22 (stř.-česk.), vtácí BartD. 55 (dol.).
2. Tvary -y jsou akkusativy plur. vzaté do funkce nominativní. Vyskytují se v staré češtině zřídka a skoro jen při jménech předmětů neživotných; později však se při jménech těchto množí a stávají se pravidlem (vedle -ové). Na př. po něm (jsú) tri ſuatki CisMnich. 97ᵃ, lizti papeſchovi (nadepsáno: dobré miloztiue, nom.) ABoh. 40ᵃ t. j. listy (při tvaru listi nebyl by přívlastek dobré), vzradujiú sě oſtrovi mnohé ŽKlem. 96, 1, což mých zemí bylo všady vlasti města tvrzě hrady AlxM. 7, 10 (podle rýmu všady podobá se, že tu čísti jest hrady a ne hraďi), kosti mé jako ſkwarky zsechly ŽWittb. 101, 4, zſquarki ŽGloss. t. (jako ſquarczi ŽKap. t.), jichž přikryty jsú hrziechy ŽWittb. 31, 1, rti lstivé t. 11, 3, rty naſſie ot nás jsú t. 11, 5, od těch sě vzěchu rozlyczne nrawy DalC. 1, pojide pláč a upy welyky Pass. 574, uſſlyſſany sú hlaſi Pass. 402 t. j. hlasy (při tvaru hlasi byl by doplněk uslyšěni), dobré nrawy a sv. ducha dary ty blížie člověka k buohu Alb. 7ᵃ, aby wſſeczky natyſky ſtaly ODub. 86, nyektere ſkutky jsú prospěšny Hod. 57ᵃ, wſſyeczky twe ſkutky mají se státi z dobré vóle t. 57ᵃ, aby ty zápisy i listy držány byly VJp. 66, když se ty zápletky počaly Pernštýn (1520), dwory platy deſatky i všickni ziskové stojí na mšech ChelčP. 210s, dluhy ſplaczeny býti mají KolČČ. 401ᵃ (1566), gine ſwrchky zanechany gſau t. 401ᵇ (1566), przidawky tyto byli (sic) KolEE. 285ᵃ (1618), dwa dwory przipadly t. 304ᵃ (1618) atd. Do stol. XIV je tvarův -y velmi málo, a také ve stol. XV jen zřídka se vyskytují; v Lact. (1511) není příklad žádný; v ChelčP. (1522) jen doklad právě uvedený; pak množí se -y a okolo r. 1600 jest již tou měrou rozšířeno, jako v nč., t. j. neživotná mají tu pravidlem -y (nebo -ové) a nikdy -i; Nudož. 21ᵇ uvozuje rybník pl. rybnícy jako odchylku ojedinělou, a u Rosy 79 bylo by dobřj rybnjcý pessime dictum.
Ze jmen životných mívá v jazyku starém jenom Čech v nom. pl. -y, Čechy = Čechové, v. doleji § 50; tu vlastně jméno země bráno za
![[47]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00049.jpg){kind=link}
