t. 35, 3 atd., s významem hromadným: dobitek pecora ŽKlem. 8, 8, iumenta t. 77, 50, dobytek iumenta Ol. Num. 32, 26, dobytku welikemu iumentis Ol. Gen. 9, 10, rozličného dobytka ChirB. 38ᵇ, nč. dobytek Us.;– skot stč. skót, olejě i ſkota armentum Ol. Deut. 7, 13, na ſkotiech zisk mieti LékA. 155ᵇ, dar z ſkotů Br. Lev. 22, 21, prvorozené z ſkotů t. Deut. 12, 6 atd., a s významem hromadným: ſkot pecora ŽWittb. 148, 10, w ſkotie in vaccis ŽKlem. 67, 31, ſkuot iumenta Koř. Jonáš 3, 8, Ol. Gen. 24, 28, pecudes Prešp. 417, koňmi ſkotem AlxV. 142 atd., nč. skot jen v sg.
8. Substantiva Pešt, rošt a rožen jsou kmene tvrdého a patří do sklonění -o; subst. Pešt jest ovšem ze stsl. kmene -i, ale do češtiny je přejato z prostředí maďarského a jako kmen -o. Je tedy gen. Peštu, roštu, rožnu atd. Ale souhlásky měkké š, ž, které tu ve skupinách -št‚ -žn- jsou, svádějí k tomu, aby substantiva tato se přenášela do sklonění -jo a jest pak gen. Peště, roště, rožně atd. Pešt pak bývá od spisovatelův učených skloňováno také podle kost. Příklady: Pešt, Peſſt VelKal. 176, do Peštu Vel. Jg., v pevnosti Peštu Slav. 49 a Us. vulg.; do Peště Us. spis.; do Pešti Vrat. Jg., Pal. 5, 2, 463;– rošt, nom. akk. roſſt NRada 270, na roſſt EvOl. 151ᵃ, gen. výsost roſſta Comest. 72ᵇ, z roſſtu t., lok. na roště HusE. 3, 150, na Roſſtě VelKal. 22, na roště Hom. Jg., roſſty dva KolDD. 258ᵃ (1637) atd.; rošť Jg., s roště, na rošti Us.;– rožen, nom. akk. roſſen MVerb., rożen Lact. 170d, gen. s rożnu skočiv ROlC. 273ᵇ, lok. kterýž se peče na rożnu t., (maso) pečené na roznie Sal. 642, pl. akk. (Čechové) na rozny vzěchu těsto DalC. 47, lok. na rožnech Kom. Jg., instr. maso rozny rozpierati Hrad. 135ᵇ, železnými rozny Kat. 168 atd., a rožeň, gen. rožně, lok. na rožni atd. Jg. a Us.
50. Některá substantiva jednotlivá tohoto vzoru (pořádkem abecedním) :
běs má nom. akk. sg. běsa, v stč. také gen. běsu a akk. běs, viz při těchto pádech nahoře.
Bohobud, jm. os. muž., v ŽerKat. neskloňováno: panu Pertoltovi Bohobud z Lippého 52, 69, 78 a j. (vždy tak).
bratr má v stč. v du.a plur. z pravidla tvar hromadný bratřie, na př. du. dva bratrzie Lobk. 42ᵃ, mladá bratrzy Otc. 306ᵇ, plur. ti bratrſie Štít. ř. 88ᵃ, milá bratrzie (kollektivum za plur.) Hrad. 18ᵃ, bratrzy méj fratribus ŽWittb. 21, 23 atd., z čehož se vyvinul plur. nom. bratří, gen. bratří atd., v. v § 214 č. 2;– dual a plural vlastní, podle sklonění -o, býval tu dosti zřídka a nerozmnožil se valně ani časem, na př.du. dva bratry Mat. 56, dva jiná bratry Lobk. 127ᵇ, Pulk. 55ᵇ,z těch bratru dwu Mill.5ᵃ, dvěma bratroma Otc. 437ᵃ, plur. gardian bratry tam posielá Lobk. 127ᵇ, bratrow svých Ol. Gen. 47, 2, z mých
