Háj. 146ᵃ, t. 324ᵃ, na Palácu VelKal. 30, při palácu Donín 858, po nějakém palácu Beck. 2, 339, kterak strojím své paláci RZvíř. (1814) 13, nč. gen. paláce atd. Us.; — špic, oba Sſpice Háj. 346ᵇ a v předním ſſpicu t. 50ᵃ a j.;– plac, nemá ižádný placzu držeti Pr. pr. 249, okolo toho placzu Lobk. 6ᵃ, z placu Donín 883, král na placu stál Pís. Varn. 46, na placu Háj. 251ᵃ, na tom place Donín 955, dva veliká placzy Lobk. 6ᵃ atd., vesměs podle sklonění tvrdého, a taktéž nč.;– harc, stiskše je s harcu Let. 490 a časté harce činili Háj. 165ᵇ;– Falc, w Falcu VelKal. 48;– truc, z trucu, trucy Us.,– pác, do pácu Us.,– tác, na bílém táce Herrmann Sněd. kr. 4 (1890), 176, na tácu Us. atd.
V Beck. 1, 568 čte se také verš, lok. we werſſu prvním; předtím i potom je pravidlem ve-verši, tato odchylka je z neumělosti.
48. Kolísání mezi skloněním -o a -jo je také při mnohých substantivech domácích.
1. V jazyku starším správně se rozeznávají kmeny s -ł (tvrdým) a -l (netvrdým) a skloňují se ony podle vzoru chlap, dub, tyto podle oráč, meč; ale časem splývá znění -ł a -l v jedno, podklad pro lišení flexe se ztrácí a nastává kolísání. Na příklad ke vzoru tvrdému chlap, dub patří, ale odchylkou ke vzoru měkkému oráč, meč přecházejí: anděl (jméno původu ovšem cizího, ale dávno zdomácnělé) gen. anděla atd., odchylkou sg. vok. anděli Us., sg. akk. anděle BartD. 54 (dol.), pl. akk. na angele Beck. 1, 242;– čechel stsl. čechlъ velamen, czechla odběženie Kruml. 67ᵃ, v čechle Pulk. (Výb. 1, 465) atd., odchyl. dělali čechle Jg.;– hrbol, (lék) měkčí hrbole Háj. herb. 243ᵇ nč. hrbol gen. -u; -chuchel stč. gen. -a, nč. -u a -e Jg., plur. chuchly Dobr. Jg.;– jišel, ať požívá giſſela Sal. 692, v jišeli Jád. lék. Jg.;– kotel (jméno původu ovšem cizího ale dávno zdomácnělé) stsl. kotьlъ lebes, kotla DalC. 48, kotla jej zbavil Háj. 111ᵃ, w kotle Háj. herb. 395ᵇ, učiniti kotly BrigF. 13 atd., odchyl. gen. kotle Jg., do kotle, v kotli Us. dial. podkrk.;– kužel gen. -u atd.‚ (lnem) kužely nadívají Háj. herb. 96ᵃ, slc. kužel, odchyl. gen. -e Jg. (v záhlaví);– manžel gen. -a atd., manžela KolEE. 292ᵃ (1739), manželu ſwymu t. 7ᵃ (1679), jejímu manželu Pal. 5, 2, 77, můj milý manžele Háj. 133ᵇ, du. z manzelu Štít. uč. 41ᵃ atd., odchyl. jejímu manželi Pal. 5, 2, 77 (vedle -u tamt.), vok. ty manželko aneb ty manžely BílC. 47, pl. akk. pro dva manžele t. 24, taktéž Us. podkrk.;– omyl gen.-u, odchyl. bez omyle (rým: milie) Baw. 152;– popel stsl. popelъ, do popela Ol. Ex. 32, 20, Háj. herb. 392ᵇ, do Popelu t., podoben sem popelu Ol. Job. 30, 19, co pýcháš popele! ChelčP. 237ᵃ, w popele Háj. 128ᵃ a Háj. herb. 147ᵇ, odchyl. v horkém popeli Háj. Herb. 71ᵃ, o popeli Beck. 2, 221, v popeli Jg. (Sychra) a BartD. 54 (dol.), gen. popela i popele Dobr. Lehrg.² 167;– trupel, člověk k truplu podobný Cat. Jg. a z truple
