atd.; – sklesnutím jotace -ém: o buduczem súdu NRada 2048; – zúž. -ím, pěším Us. spis. i ob.; zkrác. v telim lesu BartD. 121 (laš.). dnėšnim t. 2, 78 (han., olom.); – novotvar podle sklonění zájm. -om: slc. staršom.
Sing. dat. lok. fem. pěší, koncovka -í z pův. -i-ji; na př. (na kaci gore Reg. I. r. 1088 je podle boží § 294), k své wlaſtny sestřě Pass 170, po neſporny hodině t. 207, w plapolywyeyſſy milosti Štít. uč. 122ᵇ, w té prwný gerarchý t. 79ᵇ, své ſtarſſij přietelnici Štít. ř. 248ᵃ, v té wlaaſſtij priezni t. 5ᵃ, w dneſſnij epištole t. 129ᵇ, w naywyetſſij túze t. 124ᵃ atd.; – -iej, podle dobřiej: w knyezyeczyey drázě DalC. 32, u wieczſſiey cti Pass. 425, w duchownyey múdrosti t. 303, v pyeſyey zbroji AlxV. 1782, i řekla jest viecżcżie k menẛiey Ol Gen. 19, 31, w dṙewníey řěči Kruml. 5ᵃ; – z toho -ej: inšej BartD. 42 (hroz.), v najvětšej uzkošći t. 364 (opav.), zdalo se Ranoši na loži ležucej Suš. 186, slc. staršej; – odsutím -ie: w hozzpodnyĕ milosti Jid. 126, na straně puolnocżnye Ol. Ex 26, 35. proti puolnocżnye straně t. Deut. 2, 3, k buduczie radosti NRada 2111; – novotvar -iej opanoval jen v nářečích některých, v jiných drželo se pravidelně staré -í, na př. ve Štít. uč. a Štít. ř. jest jen -í (proti gen. -ie atd.); když pak -iej, -ie se zúžilo v -í, splynul novotvar se stejně znícím tvarem starým; zkrác. -i: v nejvěči uzkośći BartD. 362 (laš.), dnėšni t. 2, 78 (han., olom.), v obecni hospodě t. 2, 56 (han., přer.), k poslední hodince t. 2, 221 (han., třeb.).
465. Sing. instr. masc. neutr. pěším, koncovka -ím vzniklá analogií; na př. horſſĭm horſſĭms Jid. 30, ktož pod svým wyfſijm býti nechce Štít. ř. 249ᵇ, duchownijm nevodem t. 12ᵇ atd., dosud Us. spis. i ob.; zkrác.: nejmenšim pomocnikem BartD. 359 (laš.), dnėšnim t. 2, 78 (han., olom.) a j. – Fem. pěšú, -iú, -í, koncovka -ú z býv. -ú-jú a toto z -ą-ją; na př. zlepſſiu příčinú AlxBM. 4, 43, s zdeyſſý prací Štít. uč. 83ᵃ atd., dosud Us. spis. i ob.; zkrác. -i: dnėšni BartD. 2, 78 (han., olom.) a j.; – v nář. vých. -ú dílem nepřehlasováno, dílem nově uvedeno a dále obměněno jeví se v koncovkách slc. -ou, staršou laš. -u (zkrác.) a -um (vlivem polským), hurňu a hurňum podle BartD. 121.
466. Du nom. akk. masc. pěšá, koncovka -á z pův. -a-ja, nedoloženo; – přehlas. -ie, na př. vy cná mužě budeta prwnye na mém dvořě Pass. 283, dva wlaſczie učenníky t. 288, dva wlaſtnie bratry OtcB. 83ᵃ; – sklesnutím jotace -é; – zúžením -í: dva ostatní seznala Výb. 2, 383 (z r. 1415), tvar tento spadá v jedno s plur. nom. masc. – Fem. neutr. pěší, koncovka -í z pův. -i-ji; na př. oně dvě přikázaní naywyetſſy Štít. uč. 29ᵇ; – novotvar -iej podle dobřiej: neb jmá řězník rucě racziey Hrad. 135ᵃ (adjektivum patří do vzoru boží, ale tvar jeho zde uvedený patří sem), dvě těle dobitciei Koř. Dan. 14, 31 (též); – z toho odsutím
