může adjekt. přísežné býti ovšem náležitý tvar duálový, ale může to také býti odchylkou syntaktickou plural místo dualu;
dobrý (-í): dvě světle nebeſky Modl. 147ᵃ (není-li to omyl nějaký).
451. Du. gen. lok. dobrú, koncovka -ú z býv. -ú-jú; na př. dielo (rukú) ludſku ŽGloss. 134, 15, na lící lydſkuu Modl. 22ᵇ, rukú ſwyeſſenuv a kolenú mdlých t. 25ᵇ, s ſrdecznvv očí Štít. ř. 115ᵃ atd.
452. Du. dat. instr. dobrýma, koncovka -ýma vzniklá analogií; na př. gynyma dvěma mnichoma Alb. 63ᵃ, nahyma vel boſyma nohama SequB. 119ᵇ, boſyma nohama jíti KabK. 5ᵇ, cžyſtýma rukama Ben. Job. 17, 9, mezi dotczenyma stranama KolČČ. 101ᵃ (1548) atd. dosud, svázanýma rukama Us. spis., mezi stranama povstalýma TomP. 4, 365, s očima upiatýma t. 6, 285, s černýma očima Suš. 230 (v nář. ob. zachovalo se -ýma, -ejma, poněvadž tu také pl. instr. touž koncovku byl přijal); – dobrąjma, z -ýma: zawrzenayma očima Hod. 71ᵇ; – dobrejma, z -ajma: v dial. pl. instr., jenž koncovku -ýma, -ejma přejal z instr. du.
453. Plur. nom. masc. dobří, koncovka -í z pův. -i-ji; na př. pójdú hrsieſlny̆ Pil. a, kéž mi to činie giny̆ Jid. 96, (lidé) hlupij AlxBM. 4, 22, druzig sě vztiekajú DalHan. 30, mnozý (tak v rkp.) jsú stvořeni Štít. uč. 67ᵃ, Swyetſſtý lidé t. 72ᵃ, národové lydſſtý t. 117ᵃ, tyſſij a ſklydnij Štít. ř. 4ᵇ, taczij t., nyeterzij t. 51ᵇ, wſſelyczyy králi Pror. 11ᵃ, synové yzrahelſſczyy t. 19ᵃ, zemrú welyczyy i malyy t. 65ᵃ, synové netbalíí t. 21ᵇ, řečſſtij kněží Pref. 10 atd., dosud v jaz. spis., dílem i v nář.: drazí, hluší, vysocí, dobří Šemb. 12 (domažl. a krk. u Vysokého), t. 17 (domažl.), dobří, druzí, velcí, doudlebští Kotsm. 24 (doudl.), staří BartD. 2, 255 (žďár.), dobří t. 2, 23 (han., holeš.) a j., t. 1, 25 (zlin.), tí staří vojáci t. 52 (dol.) a j., slc. praví; – dialektické obměny za -í: blahoslavení kterzye slyšie EvVíd. Luk. 11, 28, nemnozí vrozenye EvOl. 103ᵃ, gynye (lidé) t. 111ᵇ, aby neřekli egypczſſczye t. 124ᵃ, blazenye beati t. 322ᵃ, nyekteraczie gynie ptaczie Mill. 46ᵇ lvové diewoczie t. 47ᵃ, ti lidé jsú zlie t. 28ᵇ, (lidé) jsú praczowitie t. 43ᵇ a j. (v. Mill. často), srov. I. str. 220 sl.; mnozej, ubozej, hlušej, velicej, širocej Šemb. 31 (krk.), m. mnozí atd., zvláště po sykavkách; Polešovčej (sing. -ský) BartD. 52 (dol.); zkrác. dobři BartD. 120 (laš.), dobři, nebozi, bosi, daleci, hłuši lèdi t. 2, 43 (han., kojet.) a j.
Pl. nom. dobří jest jediný tvar ve vzoru tomto, který od původu má a dosud zachoval koncovku měkkou. Kmenová souhláska mění se tu od koncovky -í způsobem náležitým, proti sing. dobrý je dobří atd; ale jsou tu některé zvláštnosti a také odchylky – zejména při adj. -ký, -ský atd. –, že je třeba, vytknouti tu věc také zvláště.
Adjektiva s koncovkou -ký mají náležité -cí: veliký-velicí. Jsou-li před -ký sykavky, podléhají spolu s -k- změnám známým z hláskosloví; totiž
-ský mění se ve -ščí a toto ve -ští, srov. I. str. 448; na př. ptáci
