nebeſczi ŽKlem. 132ᵃ t j. nebeščí (v ŽKlem. je psané czi = či, tedy -ſczi = ščí), králové zemſczi t. 114ᵃ, duchové andielſſczi Krist. 32ᵇ (také v Krist. je psané czi = či atd.), zidowſſczy duchovníci t. 65ᵇ, hlasové andielſczy Pass. 46, mistři pohanſczy t. 288, synové yzrahelſſczyy Pror. 19ᵃ atd.; koncovka -ščí dochována v nářečích: pohanščí BartD. 65 (val., vojenščí páni t. 343 (zlin.), uheršči, češči t. 2, 47 (han., kojet.) a j.; vojenščí páni Suš. 572, Sladkovščí myslivci t. 81, Drytomščí zbojníci t. 121 a j.; jinde je ze -ščí pravidelné -ští, srov. I. str. 521: posli rzymſty Pass. 37, buohové pohanſty t. 227, nebeſſtij daři t. 439, Swyetſſtý lidé uč. 72ᵃ, národove lydſtý t. 117ᵃ atd., nč. nebeští, pohanští, římští atd. Us. spis.; – v nářečích je za to -čí: malenovčí BartD. 15 (zlin.), moravčí t., světlovčí páni Suš. 512 atd., srov. I. str. 512; nebo -scí, vzniklé novým tvořením, na př. podle velký-velcí také selský-selscí: selscí voli Suš. 513 a j., zemscí BartD. 41 (hroz.), uherscí, rakúscí t., klášterscí t. 2, 186 (han., tišň.), znojemscí. moravscí t. 2, 234 (han., kunšt.), chudobscí (Chudobín) t. 2, 250 (žďár.), znojemsci t. 2, 209 (han., třeb.), uhersci t. 120 (laš.) atd., srov. I. str. 448; – podobné změny při koncovkách
-šský pl. -šščí, -šští: říšský-říšští Us. spis.;
-čský, -cký pl. -čščí, na př. řěčský-řěčščí, rzeczſſczij mistři Krist. 64ᵃ; -čští, rzečſſtij kněží Pref. 10; -čči, -čtí, kyniččí (Kynice) BartD. 2, 186 (han., tišň.), zkrác. němečči, turečči t. 2, 47 (han., kojet.), němečči t. 2, 130 (han., zábř.) a j., němečtí, turečtí Us. spis.; nebo -ccí novým tvořením, německý-němeccí jako tenký-tencí: tureccí BartD. 41 (hroz.), němeccí t., rosiccí t. 2, 186 (han., tišň.), bystřiccí t. 2, 250 (žďár.), zkrác. rosicci, němecci, katolicci t. 2, 209 (han., třeb.); a z toho -ctí:, nemectí Hatt. Ml. 153 (slc., místy); nebo smíšením -cí: turecí t. 1, 13 (zlin.), rosicí, bystřící t. 2, 234 (han., kunšt.);
-ščský pl. -ščščí atd., za to zlin. -šcí, hradišcí BartD. 1, 15; atd.
Koncovka -í se souhláskou náležitě změněnou drží se v jazyku spisovném a v některých nářečích, z nichž jsou nahoře doklady uvedeny. Jinde naproti tomu vyvinuly se tvary se souhláskou nezměněnou, velkí páni, praskí kupci, suchí lidi, ubohí žáci, dobrí přátelé, nebo: velký páni, praský kupci atd. (psáno -ý podle pravidla pravopisného, aby nebylo -í po souhlásce tvrdé). Tvary tyto jsou v užívání valnou většinou v jazyku obecném území západního Šemb. 41, ČČMus. 1863, 340; jsou hojné také na území východním, na př. dobrý BartD. 2, 255 (žďár.), t. 2, 271 (jemn.), t. 2, 280 (dač.), ubohý muádenci t. 1, 45 (lhot.), huuchý luďá t., slc. velkí, mnohí, tichí Hatt. slc. 52; a jsou doloženy také v době starší: Rosa 107 má ve vzoru vedle kráſnj také kráſný, Jandit 56 má kráſny za pl. nom. všech rodů, a jinde čte se: hanácký mládencý BílD. 21, ſtary pohané t. 263, nerozumný ptáci BílC. 80 a j., weliký hříchové Seel. 344, skutkové apoſſtolſký t. 257, darové nebeſky t. 213, pohanſky lide t. 28,
