obměny za -á: dobrå podle BartD. 2, 145 a j. (han.); zkrác. dobra, pohaňska kaša t. 1, 120 a 107 (laš.); voda je dobro t. 101 (též), veselo roba t., moja miło t., (smrt) była pěkno žensko jako ino žensko t. 357 (též).
Sing. akk. fem. dobrú, konc. -ú z býv. -u-ju a toto z pův. -ą-ją; na př. hroznŭ věc Pil. c, nemalŭ chválu svD. 55, ſuchuu cěstu Pass. 49, mylownú mysl Štít. uč. 70ᵇ, na wſſelykuv zed ohrazenuv Pror. 2ᵇ atd., dosud v nářečích: dobrú BartD. 76 (val.), druhú noc t. 11 (zlin.) a j., slc. pravú; kteruozto summu KolČČ. 41ᵇ (1544), pro kteruo (summu) t. 52ᵇ (1545), zvratnou analogií místo kterú; srov. I. str. 263; – dial. obměny za -ú: dobró BartD. 2, 23 (han., holeš.) a j. dobro, bohatŏ a pilnō ženô t. 2, 103 (han., drah.), dȯbró t. 2, 78 a 84 (han., olom.); zkrác. dobru t 1, 120 (laš.); – dobrau, -ou, z -ú: skrze kaldeyſkaw zemi Pulk. Pf. 3; dobrou Us., BartD. 2, 255 (žďár.) a j., t. 2, 226 (han., třeb.). – V nářečích východních zůstalo -ú (nebo jeho varianta), v slovenštině pak liší se akk. dobrú od instr. dobrou. Podobně chtěl Philomates 1533 míti akk. -ú: míru dobrú a nasutú a natlačenú a vrchovatú dadí v lůno vaše, a naproti tomu instr. -au: tau měrau kterauž měříte atd.; ale Blahoslav 1571 opřel se tomu: tak prý mluví se místy na Moravě a ve Slezsku, ale ne v Čechách; proto zavrhuje onen rozdíl a chce míti akk. dobrau míru a instr. dobrau měrau, dokládaje, že ne jazyk regulí, ale ten, jenž regule vymejšlí a spisuje, řeči neb jazyka vlastnosti šetřiti má Blah. 8 sl. a 100.
442. Sing. gen. (akk.) masc. neutr. dobrého, koncovka -ého (starší -égo) vzniklá analogií; na př. zagradnego Reg. I. r. 1088 (paděl. ve XIII stol.), zzwatheho ducha svD. 49, ſwateeho yzrahelſkeeho Pror. 4ᵇ, welebneeho srdcě t. 8ᵃ, ſwate° Matúšě t. j. svatého Koř. 1ᵃ, hlucheo t. j. hluchého EvSeitst. Mark. 7, 32, druheo t. Mat. 6, 24 atd., dosud tak v jaz. spis., dílem také v nářečích: z Vysokého Us. krk., dobrého BartD. 5 a 25 (zlin.), t. 76 (val.), t. 2, 38 (han., krom.) a j., slc. pravého; – dial. obměny za -ého: dobrého BartD. 2, 145 (han., slavk.), zkrác. dobreho t. 1, 120 (laš.); – v písni připsané na konci kodexu Alb. psáno: ſtareheho Abrahama 108ᵇ, snad tvar emfatický, srov. doleji dat. gynenemu; – odsutím poslední samohlásky jest -éh’: ducha ſwateh Pass. 22, t. 259, naſſeh myleh spasitele t. 48, welikeh dóstojenstvie t. 586, pak-li ji co zamutyleh napadlo t. 628, od ſtareh dawna PulkL. 167, o przie-dywa-welykeh Otc. 444ᵃ, od ſwateh Paffnuczie t. 351; – dobrýho (-ího), zúžením z -ého: welikiho kaam Mill. 30ᵃ, hraběte Wrſſowſkyho Háj. 110ᵃ, Martina Miecholupſkyho KolČČ. 2ᵇ (1567), žádnýho známýho nemám ŽerKat. 25 a j. (tu často), soudu dvorskýho Slav. 8, kráſnýho Rosa 106 (ve vzoru, vedle -ého) atd., dobrýho Us. ob., BartD. 2, 244
