ŽerKat. 49 a j. (tu často), kráſnýmu Rosa 106 (ve vzoru, vedle -ému), dobrýmu Us. ob., BartD. 2, 244 (žďár.) a j., t. 2, 145 (han., slavk.) a j., slepýmu žebrákovi t. 1, 55 (dol.) atd.; – dial. obměny za -ýmu: mýmo novýmo nůžo BartD. 2, 105 (han., letov.) a j., zkrác. dobrymu t. 2, 244 (žďár.), dobrymo t. 200 (han., třeb.), k votco nebeskymo t. 2, 221 (též), dobrymô t. 2, 78 (han., olom.); k přátelskejmu porovnání Slav. 29 není z -ýmu, nýbrž zvláštnost podle nom. sg. masc. -ej vzniklá; – odsutím poslední samohlásky jest -ém´, -ým´, nejčastěji v nář. mor.: vecě k aapoſtolſkem ſboru Hrad. 78ᵇ (míra verše tu nespolehliva), Jindřich a Beneš proti rzyſkem sě brasta DalC. 100 t. j. proti Říšskému (t. císaři Albrechtovi), k hrabství Hannonském Kar. 55, ku knyzzety popowem EvOl. 246a, k Eliášovi teſbitſkem t. 113ᵇ (3. Reg. 17), dobrém’ člověkovi BartD. 25 (zlin.), hospockém nedáł sa znat t. 342 (též), tom’ našem’ dobrém’ strýčkovi t. 73 (val.) a j., praví jeden druhém bratr bratrovi svém Suš. 144, k mynárovém dvoru t. 509, Martin ale k živém bohu přisahal t. 713, k vašom dobrým to udělám BartD. 2, 123 (han., zábř.), starým' žebráku t.; – v Kruml. čte se: proti (synu) zahynulémv mnohými hřiechy obtiezenemv472ᵇ; litera poslední v -emv zdá se později připsána, písař původní měl snad v úmyslu tvary -ém’; – v nář. slc. mají adjektiva possessiva podle sing. dat. nášmu atp. místy také -ovmu m. -ovému, Komárkovmu pacholkovi BartD. 38 (lipovsk.).
445. Sing. lok. masc. neutr. dobřiem, koncovka -iem z pův. -ê-jemь; na př. kněz o gynyem prácě nejmieše DalC. 100, u pokoji v ňemž ſamyem já budu spáti Alb. 18ᵃ, w taciem peří ŠtítBud. 43, w kratcziem výkladu Comest. 246ᵃ (je-li tu čísti kratciem, a ne snad kompt. kratčiem m. kratšiem, kracšiem), o ſſwyetyem Václavě Pulk. 82ᵃ, po swietiem Petře Baw. 149 atd.; dobřím, zúž. z -iem: o ſwietim Jiří rkp. poč. XV stol., v. Listy filol. 1876, 19, po ſwietim Vítě KolČČ. 402ᵇ (1577) atd.; jiné ještě doklady starožitného tohoto tvaru -iem, -ím v. při adjektivu svatý v § 459; vyskytují se jen v jazyku starším a jenom zřídka, kdežto tvar obyčejný jest dobrém, s koncovkou tvrdou -rém podle dobré, dobrého atd., na př. o giněm Pil. d, w dobrem stavě Jid. 154, na oblacě na lehkeem Pror. 13ᵇ, w temneem městě t. 35ᵃ atd., dosud v jaz. spis., dílem i v nářečích: o dobrém BartD. 2, 38 (han., krom.), na královském hrade t. 1, 341 (zlin.) a j.; v dokladech starých s pravopisem nedosti zřetelným bývá čtení nejisté, na př. na ztranem List. Lit. 1057 a 1218 může býti -iem i -ém; v ABoh. psáno: (v) sudě derivveneme 40ᵃ, m. drěvěném; – dial. obměny za -ém: v novem kabátě BartD. 60 (val., zkrác.), o tym dobrym chlapě t. 82 (laš., zkrác. a změnou -em v -ym); – dobrým (-ím), zúžením z -ém: po Swatym Janu Háj. 293ᵃ a j., przy kazdym sm Waczslawie porzad zbiehlym KolČČ. 7ᵃ (1546), po peniezi bílým Koz. 403,
