na živé sklonění čtyřie, čtyři atd. Více podobá se výklad následující: byl gen. čtyr, náležitý podle psl. a stsl. četyrъ, a byl instr. čtyrmi, oprávněný podle psl. četyrьmi, srov. 1. str. 344, a byly naproti tomu jiné tvary čtyř-, zejména nom. akk. čtyřie, čtyři, dat. čtyřem, lok. čtyřech; vzájemným napodobením vznikalo pak také čtyř- a čtyr- v tvarech nenáležitých, na př. vznikl gen. čtyř a naopak nom. akk. čtyry, dat. čtyrem atd. Námitka závažná proti výkladu tomu jest, že tvary čtyr- se objevují až v dokladech pozdních: gen. čtyr doložen dole až od stol. XVII, instr. čtyřmi až od sklonku XIV a tu jen jako odchylka od pravidelného čtyřmi atd. Jistoty nelze se tu dobrati. Není pochybnosti, že tvrdé čtyr-, oprávněné zejména v gen., svým časem skutečně bývalo; od něho mohl přicházeti první podnět, aby se náležité čtyř- nebo starší čtyŕ- měnilo ve čtyr-, třeba že to nemáme doklady zjištěno. K tomu přistoupilo časem další měnění ř v r, na př. v šeredný, škaredý, brečeti, tovaryš, srov. I. str. 337; a to zase přispělo k dalšímu a hojnějšímu šíření tvaru čtyr-.
350. Skloňování čísl. třie, čtyřie.
Plur. nom. masc. třie, psl. trьje; čtyřie je novotvar podle třie,ovšem z doby prastaré, tvar náležitý byl by čtyřé podle sklonění souhláskového, srov.stsl. četyre a pozdější četyrije. Na př. trſije králi přijeli Štít. ř. 76ᵇ trzije mužie t. 40ᵃ, cztyrzye DalC. 5; – z toho sklesnutím jotace -é: tře radové ŠtítOp. 47, trze ſilní Kruml. 21ᵃ, čtyře větrové ŠtítOp. 47, čtyře stavové t. 55,–a zúžením -í: čtyřij hadové Barl. I. 23, všickni třij Háj. 267ᵇ, všickni cžtyřij t. 72ᵇ tito třij mužj Br. Ezech. 14, 14, třj dnové t. Gen. 40, 12, čtyřj králové t. Dan. 7, 17, čtyřj ſłaupowé t. Ex. 27, 16, třij papežové VelKal. 102 a j.; tří, čtyří má ještě Dolež. 50, Chládek 60, Pelzel² 68, Nejedlý Gr. 24; pak zkráceno ve tři, čtyři: tak již Drach. (1660) str.71, pak Tham 65; Dobr.¹ 276 klade tří, čtyří za nom. masc., a vedle toho také tři, čtyři za nom. všech rodů; nč. spis. tři, čtyři.
Tvary dialektické: na území západním tři, čtyři. n. čtyry; v nářečích východních zachována u životných hojně koncovka dlouhá, na př. třé, štyřé BartD. 22 (zlin.), t. 32 (pomor.), t. 72 (val.), t. 89 (stjick.), tří, štyří t. 55 (dol.), třé husaři Suš. 167, třé zbůjníci t. 41, třé kohúti t. 259, třé maléři t. 298, štyřé mládenci t. 332, štyří kněži t. 356, štyrjé BartD. 42 (hroz.), t. 44 (břez.); také laš. tře, štyre t. 117 je podle pravidel toho nářečí = -é; zkrácené je hran. tři, čtyři BartD. 82 a slc. tri, štyri; v nář. slc. je také tria, štyria, touž změnou -é v -ia, jako v pl. nom. ľudia, chlapovia z -é, -ové, v. § 35; k tomu patří též: tria BartD. 42 (hroz.), štyrja kati Suš. 157.
Plur.akk.masc.a nom.akk.fem.neutr. tři, čtyři, stsl. -ri. Na př. kročějě za trſi AlxB. 1, 17, trzy věci AlxV. 8, posly cztyrzy t. 439. cztyrzy ženy t. 645, všecka ſztyrſi elementa t. j. čtyři AlxB. 2, 25, č.
