Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<397398399400401402403404405>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

7.peleš, fem., vlastně kmen -ja, má některé tvary podle kost, v. § 185.

tovařiš, masc., vlastně kmene -jo, má podle host pl. nom. tovařišie, a instr. torařišmi; srov. § 72.

veš, fem., stsl. vnšь. Na př. weſſ pediculus MVerb.; jimž (štěnicím) řiekají wſfi ſſaraonowy Lobk. 69ᵇ; má vši Ros. Jg.; proti wſſem Rhas. 35; o wſſech v hlavě zarozených Sal. 215; všmi se rozlezl Herodes Eus. Jg. (m. vešmi); pl. dat. vším, lok. vších, instr. všemi Us. ob.

jь-

Sem patří částečně

voj, masc., stsl. vojь. Je vlastně kmene -o, ale má pl. gen. vojí, dat. vojem, lok. vojech, instr. vojmi podle host; v. § 72.

B) Adjektiva kmene -ĭ.

Adjektivum kmene –ĭ máme v číslovce třie. Podle ní skloňuje se skoro veskrze také čtyřie, kmene původně souhláskového. Významem svým jsou jména tato schopna čísla jenom množného.

Ve čtyřie jsou některé různosti hláskové.

Především bývá št- za čt-, srov. I. str. 525; doklad toho nejstarší znám instr. ſtyrzmy Kat. 162 (v otisku mylné ſcyrzmy).

Dále bývá někdy čtr-, čtř- a jindy čtyr-, čtyř-. Zejména jest bez -y-: čtrnádste n.-dete, -ete Us. stč. i nč.; čtrmezdsietma, cztrmezczietma BiblA. 24, 1, cztrmezezytma KolCC. 10ᵇ (1546) a j., vedle čtyřie-mezi-dcietma; plur. gen. čtř a plur. instr. čtřmi, doklady pro oboje v. doleji. Rozdíl čtr- a čtyr- souvisí patrně s rozdílem stupňovým: byly tu stupně

1. ketur-, 2. ketuer-, 3. ketuor-, srov. I. str. 611; z ketur- bylo slov. četъr-, a z toho dále č. *čьtъr-, čtr-, kdežto slov. četyr- a č. čtyr- předpokládá zdloužení (četъr- v četyr-, nebo již ketur- v ketūr-). Nezdloužené čtr- bylo v jistých případech pravidlem, patrně na př. ve čtrnádste; v případech jiných jest pravdě podobně jen analogií, na př. v pl. instr. –

A ještě jiný rozdíl jest, že v některých případech bývá v platnosti stejné čtyr- a v jiných čtyr-; zejména jest: nom. akk. čtyry a čtyři; gen. čtyr a čtyř; dat. čtyrem a -řem; lok. čtyrech a -řech; instr. čtyrmi a -řmi; – pak čtyr- a čtyř- ve spřežkách jako jsou čtyrmezidsietma a čtyřmezidsietma, cžtyrmezcytma let Háj. 8ᵃ starcův cztyrmezydczijetma Pror. 158ᵃ, čtyrkrát a čtyřkrát, ctirkrát Koř. Luk. 19, 8, czztirzkrat Ol. 2. Esd. 9, 3, čtyrlistý Us. a čtyřlisty, cž(t)yrzliftecz Lact. 136ᵇ, čtyroký Us. a čtyřoký, ecztyrzwocžczy Lact. 252ᵃ atd. – Jde o výklad té věci: Tu jest především připomenouti, že -r- a nikoli -ř- je pravidlem ve čtr-ná-dste a že by se mohlo odtud i čtyr- odvozovati; ale výklad ten nebyl by podobný, nedá se mysliti, že by ustrnulina čtr byla měla vliv na

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).