Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<354355356357358359360361362>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Zejména pak máme tvary s -a- následující:

1) gen. lok. du. -dcátú, m. desátú, psl. desętu;

2) gen. plur. -desát a -dcát, psl. desętъ;

3) pat- a devat- ve výrazích pro číslovky základní:

15 a 19, pat-na-dcěte a devat-na-dcěte, –

50 a 90, pat-desát a devat-desát, –

500 a 900, pat-set a devat-set.

Že v případě 1) a 2) příčiny ku přehlásce nikdy nebylo, vidí se z původu tvarů tam patřících.

V případě 3) však přehláska býti by měla, neboť spřežky tam patřící zněly původně |pętь-na-desęte, devętь-na-desęte, pętь-desętъ, devętь-desętъ, pętь-sъtъ, devętь-sъtъ. Z pętь, devętь vzniklo české pět, devět; z pętь-na-desęte, devętь-na-desęte atd. mělo tedy vzniknouti pět-na-dcěte, devět-na-dcěte atd. Toto se však nestalo, a to proto, že z pętь- a devętь- ve spřežkách těchto dříve bylo zaniklo, než se přehlasování a ě provedlo. Srov. I. str. 107.

Doklady pro tvary 1) -dcátú a 2) -desát, -dcát jsou podány na svých místech nahoře. Pro pat- a devat- ve spřežkách patřících pod č. 3) příklady některé tuto následují:

patnadcziete dní Pass. 8, patnadczyete let Vít. 10ᵃ, patnadſte mil Krist. 29ᵇ patnadczte paterzow ML. 14ᵃ, patnadczt let Alb. 21ᵇ, – nč. patnáct, devat(e)náct;

u patdeſat žalmiech Alb. 67ᵇ, napišiž patdeſat Krist. 67ᵃ; paddezat AlxH. 4, 19, paddeſat Pass. 471, Krist. 110ᵇ, Hrad. 114ᵇ; padeſat Hrad. 137ᵇ; patdeſat Ol. Gen. 18, 26, paddeſat t. Ex. 26, 5, padeſat t. 18, 18; – dewatdeſſat ROl. 132ᵃ, Krist. 61ᵇ, dewaddeſat Pulk. 65ᵃ, 128ᵇ, Koř. Mat. 18, 12, – nč. padesát, devadesát;

viece než patſet člověkóv Pass. 344, patſetkrat t. 301, mzhóv patſet AlxV. 1277, patczet mzhóv AlxH. 4, 22, – dewat ſet haléřóv Rožmb. 261, – nč. pět set, devět set.

V patnáct, devat(e)náct, padesát, devadesát zůstalo -a- dosud; ale místo pat-set, devat-set ujalo se a jest nč. pět-set, devět-set, vlivem příbuzných výrazů jiných, v nichž -ě- se vyvinulo.

b) oko, ucho, – oči, uši.

Substantiva oko, ucho jsou v sing. a plur. kmene -o a rodu středního, a skloňují se tu podle vzoru město, kmene jsou v duale a jsou tu rodu ženského.

Některé příklady pro sing a plur.:

sing. nom. akk. oko za oko Krist. 39ᵃ, přichýli vcho tvé ŽWittb. 48, 5; – gen. oka mzenye ML. 63ᵇ, Krist. 8ᵃ; – dat. jenž hospodě slúží k o°ku Jid. 84, k oku jim slúžiec Štít. uč. 63ᵇ; – lok. v ciziem oku Alb 90ᵃ,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety a 29 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).