syntaktickou, ale nikoli tvarovou; proto smíme ustrnulinu pěti atp. v dokladech, jako jsou „pěti hřivnám“ atp., bráti za doklad pro dat. pěti, a proto smíme vůbec tvary ustrnulé bráti za doklady pro tvary náležité tehdy, když se neliší od tvarů náležitých a když vznikly ustrnutím tvarů těchto. –
2. Dílem již v době starší, zvláště však v některých nynějších nářečích východních je tu změna ještě další: ustrnulé pěti n. pěť atd. béře se za přívlastek substantiva, při kterém stojí, a přijímá koncovky pádové ze sklonění zájmenného a složeného. Tudy vzniká:
gen. -ch, na př. slc. piatich; –
dat. -m, na př. slc. piatim, laš. pěťom, dvaceťom BartD. 117; stejný novotvar vyskýtá se také u Beck.: proti deſýtim přikázanjm 3, 8 (rejstř.); – když je číslovka bez substantiva, mívá -ma (podle vulg. třema, a toto podle dvěma): dał pětima, desetima BartD. 89 (stjick.) a j., dvaceťoma t. 117 (laš.);
lok. -ch, na př. wedtrzydſatech dnech Lvov. 54ᵇ; –
instr. -mi, -ma, na př. deſietmy tuſſyczi ŽWittb. 67, 18, před ſſeſtmy dny EvOl. 249ᵃ, s těmi pietmi Comest. 82ᵃ, padeſatmi mužmi t. 169ᵇ, s ſſeſtmi tovaryši Beck. 1, 330, s pětimi Rosa 117, s pěti nebo s pětmi Tham (1801) 65, před dvacecimi rokami BartD. 117 (laš.), piatimi slc., s pěťomi, dvaceťomi BartD. 117 (laš.), – šestima koni Suš. 450, devětima konci t. 441, přišel s pětima. BartD. 72 (val.), dvacetima t. 89 (stjick.).
3. K devět, desět s krátkým -ě- bývá v gen. dat. lok. sing. většinou dlouhé devieti, desieti, zúž. devíti, desíti. V Kol. bývá to z pravidla, na př. dewiet kop KolČČ. 84ᵇ (1548), deſeth kop t. 53ᵇ (1553) a z těch dewiti kop t. 103ᵇ (1554), do deſyti let t. 110ᵃ (1549) atd.; taktéž v bibli Br.: deſet Num. 11, 19 a dewjti Deut. 3, 11, deſýti Ex. 36, 8 atd.
Totéž zdloužení bývá také v novotvarých gen. dvadcíti, třidcíti…, proti akk. (nom.) dvadcet(i), třidcet(i). V Kol. a v bibli Br. bývá to opět z pravidla; na př. za dwaczeti kop KolČČ. 400ᵇ (1565) a po dwaczyti kopách t. 325ᵃ (1562), (kaupil) trzidczet zahonuo t. 134ᵇ (1550) a s těch trzidczyti zahonuo t., dwadceti ſtřjbrných Br. Gen. 37, 28 a we dwadcýti letech t. Num. 33, 39, vyplnilo se čtyřidceti dní t. Gen. 50, 3 a we čtyřidcýti letech t. Gen. 25, 20 atd.
Dialekticky je zdlouženo také piet, pít, šést, šiest, sédm; doklady jsou podány nahoře.
V dokladech ſ uoſmy Pror. 91ᵇ, w uoſſmynaſte Kat. 8 atp. je prodloužení jako: otec – w-ootczi Hrad. 50ᵇ, w-uotczy Vít. 14ᵇ, k-utczy t. 39ᵇ ad patrem, srov. I. str. 233.
4. V pět, devět, desět, = pętь, devętь, desętь, jest -ě- ve střídě za psl. -ę-. Tu pak bývá ě jen tehdy, když je příčina ku přehlásce; kde příčiny takové není, je střídnicí -a-.
