desát; dewatdeſat ROl. 132ᵃ a Krist. 61ᵇ; dewaddeſat Pulk. 65ᵃ, 128ᵇ a Koř. Mat. 18, 12, dewadeſath KolČČ. 43ᵃ (1550); nč. devadesát; – let pyetydczat AlxV. 386; nemáš let pyetydczat Štít. ř. 143ᵃ; (léta) po pietidczat pátého Hrad. 22ᵃ; kniežě nad pyetydczat Pror. Isa. 3, 3; let ſeſtydczat AlxV. 387; zbitie ſedmydczat mužóv Ol. Súdc. 9, 24; jeden z ſedmidczat učenníkóv Pass. 335; léta... po oſmydczat cztwrteho DalC. 73; do oſmydczat let Štít. uč. 50ᵃ, léta po dewyetydczat šestého DalC. 32 a j.; těmi dewiety dczat (t. ovcěmi) Krist. 6lᵇ;
-desáte: padeſate kop KolA. 1511, padeſáte łoket Br. Ezech. 40, 15, (půjčil) Sſedeſate kop KolČČ. 82ᵇ (1547), ſedmdeſate palm Ol. Ex. 15, 27, ſedmdeſate let Br. Jer. 25, 11 a j.;
-dcěti, -cěti, -(d)ceti: nč. od třiceti do čtyřiceti atp. Us. nč., často též -(d)cíti;
-desáti: w oſmideſati letech Ol. Gen. 16, 16, nad dewaddeſati Koř. Mat. 18, 13, osmi a ſedmdeſati loket Mand. 32ᵇ, padesáti, sedmdesáti atd. Us. nč.
Plur. dat. pětem, desětem, jako kostem; psl. pętьmъ, desętьmъ. Nedoloženo.
Plur. lok. pětech, desětech, jako kostech; psl. pętьchъ, desętьchъ. Doklady jsou jen pro desětech, zkomolené ve -dcietech, -dcetech a -dcítech.
Na př. po trzechdczietech (let) Pulk. 24ᵇ; léta... po trzech dczyetech osmého DalC. 43, po třech dcítech Dal. 43 var. J; léta po trzech dczyetech čtvrtého DalC. 64; we cztyrzechdczetech Ol. Jos. 5, 5; we cztyrzidczetech (m. čtyřech dcetech) letech Ol. Jos. 5, 6; we cztyrzedczytech (m. čtyřech dcítech) dnech ML. 39ᵇ.
Plur. instr. pětmi, desětmi, jako kostmi; psl. pętьmi, desętьmi. Nedoloženo; o novotvarém pětmi atd. viz zde doleji.
Jiné výklady ke sklonění pět atd.
332. 1. K nom. akk. pět hřiven atp. byl náležitý gen. pěti hřiven, dat. pěti hřiven, lok. pěti hřiven a instr. pěťú, -iú, -í hřiven atd.; t. j. pět skloňovalo se náležitě a předmět počítaný vyjádřen byl genitivem celkovým (hřiven). Ale časem nastala tu změna: flexe vyjadřuje se na výraze předmětu počítaného a číslovka ustrnuje v tvaru -i, platném pro pády všecky: gen. pěti hřiven, dat. pěti hřivnám, lok. pěti hřivnách, instr. pěti hřivnami. V těchto ustrnulinách pak smíme spatřovati starý a náležitý tvar tehdy, když se neliší od tvaru theoreticky žádaného a když se nevyvinul z tvaru jiného, nežli je tvar žádaný. Na př. jednotný dativ zněl a) původně „pěti hřiven“ a zní b) nyní „pěti hřivnám“; v a) i v b) je stejně znící pěti, v a) je tvarem původním, v b) je ustrnulinou; ustrnulina pěti vyvinula se z tvaru náležitého pěti změnou ovšem
