dosvědčuje -ον- v medový atd.; a stejným právem béřeme -ov- v adj. synovský, pak -u- v složenině polú-letie atp. za svědectví, že substantiva psl. synъ, polъ byla kmene -ŭ. Ale tu dlužno hleděti jen k odvozeninám starým, pokud možná obecně slovanským, poněvadž koncovky -ov- atd. analogickým novotvořením také ke kmenům jiným se přijímají, na př. podle synovský je také otcovský, ačkoliv otьcь je kmene -o. 3) Konečně podává se poučení, je-li jméno některé kmene -ŭ, také z jeho sklonění, zvláště z dokladů jeho starých.
Uvodíme zde kmeny, které sem patří, jednotlivé (abecedně) a při nich příslušné doklady pro ty pády, ve kterých se sklonění -ŭ od sklonění jiných a zvláště od sklonění -o patrně liší a ve kterých tvary různé, totiž jednak náležité podle sklonění -ŭ, jednak analogické podle sklonění jiných, hlavně podle sklonění -o, se vyskytávají. Pády, o které tu zvláště jde, jsou tedy: sing. gen. -u (proti -a ze sklonění o-kmenův); sg. dat. -ovi (proti -u); sg. lok. -u (proti -ě); du. nom. vok. akk. -y (proti některým odchylkám s -a); plur. nom. vok. -ové (proti -i); pl. gen. -óv (proti tvarům bez koncovky této); pl. lok. -ech (proti -iech), nahrazovaný tvarem s koncovkou -ech vzatou ze sklonění -ĭ. Dokladů pro pády jiné, zejména pro sing. nom. (a většinou také pro sg. akk.), sing. instr. a plur. akk. uvozovati netřeba, poněvadž tu nebývá odchylky od vzoru; pro du. gen. lok., pro du. dat. instr. a pro plur. instr. zase není dokladů pro tvary žádané a pravidelné.
Poněvadž, jak bylo připomenuto, kmeny tyto do sklonění -o přecházejí, doplňují se doklady zde následující namnoze s doklady nahoře při vzorech chlap a dobr uvedenými, a některé se i opakují.
304.1. v textu je číslo kurzivou, styl číslo oddílu však kurzivu zruší blizъ-.
Sg. akk. bliz, ustrnulý jako výraz adverbialní u významu = prope; na př. bliz jest hospodin prope ŽKlem. 144, 18, iuxta t. 33, 19, tu bliz sebe stáchu AlxH. 4, 27, bliz u rovu Hrad. 28ᵇ, by tu tak bliz les nebyl DalC. 10, blizt jest má bieda Kruml. 342ᵃ atd., v stč. často.
Sg. lok. blizu, ve výraze adverb. o-blizu: smutek oblyzu jest tribulatio proxima est ŽWittb. 21, 12; z o-blizu je pak adv. obliz: výraz adverbialní klesna v adverbium podléhá mimořádným změnám hláskovým, zde zejména odsulo se koncové -u, na př. ež nikdie vuod oblyz mieti nemožieše Pass. 575, bytie o bliz a hýbanie ščítové congressiones comminus Ol. 2. Mach. 5, 3, Lit. tamt., obliz comminus MamV. Výraz k o-blizu podobný jest o-blizcě, na př. že tu tak oblízce jste ŽerKat. 286, poněvadž tam oblízce jste t 309.
2. cêlъ-. Srov. cělovati, stsl. cêlovati, céluvati a cêlyvati praes. cêlyvają atd., subst. cêly sg. gen. célъve.
Sg. gen. cělu: (matka) ztratila mysl bieše z czyelu (rým: tělu) LAl. e; doklad jen tento, jindy jsou tvary vždycky podle sklonění -o:
