lok. stsl. krъvьchъ; – svekrъvachъ
č. svekrvech; – -vách, -viech
instr. stsl. – – –; svekrъvami
č. svekrvemi; – -vami, -věmi.
Výklady a doklady k tomuto sklonění.
308. 1. Substantiva, která sem patří, jsou vyčtena v § násl. při sing. nom. Jsou vesměs feminina.
2. Vedle tvarů vlastních vyvinuly a rozšířily různé tvary jiné, dílem jen v pádech některých, dílem v celém sklonění. Zejména:
tvary -va gen. -vy atd., podle ryba; tvary ty jsou dosvědčeny hojně v jazyku starším, a jsou obyčejné v nářečích východních: konva, mrkva, tykva, větva, pánva atd., kromě krev a církev;
tvary -vě gen. -vě atd., podle dušě; v dokladech některých starých, na př. nom. břěskvě, bukvě, gen. pánvě, větvě atd.; a v dial. nových: do konvě, dvě větvě atd.; v dial. bez přehlásky -v́a: mrkvja atd.;
tvary -ve, na př. sg. nom. břeskve, tykve, konve a j.; genitiv nepotřebuje výkladu, jest buď -ve a souhlasí se vzorem, anebo -vě a tedy podle dušě, země; a rovněž tak pády ostatní; jde však o nom. -ve; vysvětluji si jej takto: byla feminina sg. nom. věž, mez, zář, postel atd., a vedle nich též nom. věže, meze, zářě, postele atd., s jotací zaniklou věže, meze, záře atd., a dále ke gen. duše, dat. duši atd. byl nom. duše atp.; napodobením toho mohl vedle nom. tykev a ke gen. tykve, dat. tykvi atd. vzniknouti také nominativ tykve atd.
3. Novotvarům dostávalo se podnětu ve skloňování. Byl na př. kdysi pl. gen. náležitý svekrev ze svekrъvъ: tu byla koncovka stejná jako v pl. gen. rybъ, proto vznikl snadně a přicházel v oblibu také pl. dat. -ám lok. -ách, instr, -ami, a k tomu pak i sg. svekrva atd. Jiné tvary náležité nebo vždy bývalé, na př. sg. dat. lok. svekrvi, inst. -v́ú atd. dávaly zase podnět novotvarům podle vzoru dušě.
4. Když byly vedle sebe tvary tykev; a tykva atp., mění se také substantiva s náležitým -va v tvar -ev a vzniká na př. nč. koroptev, korotev za starší kuroptva, kuroptwa ŽWittb. 104, 40, Štít. uč. 150ᵇ, Prešp. 213, Nom. 63ᵇ, Kruml. 340ᵇ. plur. kuroptwe Mill. 49ᵃ, korotev gen. -tve Us. atd., přástev za přástva, pojď na přástev, byl jsem na přástvi Jg., a snad vzniklo tím způsobem i některé ještě jiné -ev z -va, na př. doklady pro vrstva Prešp, a vrstvě MamV. jsou starší než pro vrstev, doklady pro kotva starší než kotev atd.
5. Pro subst. cierkev a ředkev dlužno předpokládati koncovku -ъkъvь; s tím srovnávají se pak gen. cěrekve, ředekve atd., srov. I. str. 161 sl.
