Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.
299. Zde má býti doklady dosvědčeno, že tvary sklonění -ŭ, v podaném vzoru uvedené, skutečně se vyskytují. Pro srovnání a pro vyplnění mezer ve vzoru českém jsou tu také některé doklady pro tvary stsl. synъ; vzaty jsou většinou z rozpravy Scholvinovy Beiträge zur Declination in den pannonisch-slovenischen Denkmälern des Altkirchenslavischen v Jag. Arch. 2. 506 sl., dílem z Mikl. Gram. (zkratkem při dokladech těchto udává se jejich pramen).
300. Sing. nom. stsl. synъ, č. syn, vól, dóm, cěl. Substantiva syn atd. jsou vždy a dosud pravidlem, dokladů jim netřeba; adjektivum pak cěl je dosvědčeno v stč. beránek czyel a živ ostane Pass. 13. Že substantiva syn atd. jsou ze sklonění -ŭ a nikoli snad novotvary podle chlap atd., vysvítá z této úvahy: jsou a drží se od doby nejstarší; vznikly jakožto nominativy sklonění -ŭ; a za trvání jejich nestala se s nimi nijaká změna taková, pro kterou by byly přestaly býti tvary -ŭ. Tedy nepřetržité trvání tvarů těchto svědčí, že i novočeské nominativy syn, vůl, dům atd. patří tvaroslovně do sklonění -ŭ, třeba že nám to již není zřejmo a že nám tvary ty s nominativem o-kmenovým chlap, had, dub splynuly. Totéž platí o stč. adjektivu cěl ve větě „beránek czyel a živ ostane“ atd.: nyní vzali bychom je za nominativ o-kmenový jako dobr, ale poněvadž cêlъ bylo kmene -ŭ, patří stsl. sg. nom. cêlъ původem svým zajisté sem, a stč. cěl ovšem také.
Sing. vok. stsl. synu Cod. Mar. a j.; – č. synu, mój ſynu Pass. 413 a j., Hrad. 54ᵇ a j., a dosud tak; – pro vok. volu (živočiš.) – a domu (neživ.) není dokladu, – za ně jsou v užívání novotvary -e podle chlape atd.
Sing. akk. č. syn, vól, dóm. Do nč. zachován tvar starý a náležitý jenom při neživotných, dům za stč. dóm atd. V jazyku starším je dochován také náležitý akk. vól: jej (Daria) svieži vniž wol lení AlxV. 1008, káza jmieti wol železný JiřBrn. 272, volь vdovy pojeli jsú Hlah. Job. 24, 3, připravováchu celý volь t. Nehem. 5, 18, vařiechu cělý wol Ol. 2. Esd. 5, 18, prodadie wuol živý t. Ex. 21, 35, vrátí wuol za wuol t. 21, 36 a j., Aron vze wuol i obětoval Comest. 82ᵃ, mnich jmějíše wuol a studnici Otc. 313ᵃ, ona wuol pohltieše t. 442ᵇ, rozsekám druhý wuol Ben. 3. Reg. 18, 23, wuol za 1½ kopy gr. kaupiti KolČČ. 174ᵇ (1552); živočišný význam chránil toto slovo od novotvaru -a, srov. § 27. Že akkusativy dóm a vól jsou tvary sklonění -ŭ, vysvítá z kontinuity dokladův a z úvahy stejné, jako byla při sing. nom. syn, vól, dóm: jsou a drží se od doby nejstarší, v době té nejstarší vznikly jakožto akkusativy sklonění -ŭ, a za trvání jejich nestala se s nimi nijaká zména taková, pro kterou by byly přestaly býti tvary -ŭ. Totéž platí o stč. akk. syn. Je v dokladech: ctím (1. plur.) Jakob ſyn Zebedaei CisMnich. 97ᵃ a Kdyz maria ſyn porody
