do polu hrdla ad medium colli Kladr. Isa. 30, 28, do polu-dne Otc. 211 atd.; – z toho zdloužením koncovky do-polú nč. do-polou, – a změnou koncové samohlásky do-poly, do poly Měſýce Srpna VelKal. 176; – ot polu a stejnými změnami hláskovými ot-polú, od-polou, od-poly, na př. otpolu věřiti DalC. 31, ni cěle ni otpolu Rúd. 1616, odpolu odpustil a odpolu neodpustil Štít. uč. 128ᵇ, budem od polu uslyšeni t 31ᵇ, co j’ od polu ŠtítOp. 383 = polovičaté, (lotři člověka) od polu živa opustivše HusPost. 150ᵇ děti odpolu mluviechu azoditsky HusE. 1, 133, (dielo) otpolu ryté a otpolu prázdné Ol. 3. Reg. 7, 28, ochechule jsú odpolu až vzhuoru zpuosoby panenské Troj. 224ᵇ, odpoluſlepý Lact. 147c, od polou Us., děti mluvie odpoly pohanskými řečmi HusE. 1, 133, od-poly BartD. 10 (zlin.); – s-polu, vlastně = a latere, na př. bývajíce zzpolů svD. 71, ſpolu hory vzradujiú sě simul ŽKlem. 97, 8, abyšte ſpolu se milovali invicem ŠtítOp. 112ᵇ atd.; – v nč. odchylkou též pola: do-pola, s-pola (s-polovice) Listy filol. 1890, 289, a k tomu i nom. akk. polo, na polo Us.
Sg. lok. polu, ve výraze adverbialním na-polu, z čehož změnami hláskovými dále vzniklo na-polú a na-poly. Na př. na polu mořě in media Adria Otc. 439ᵇ; na poluv dní svých Pror. 66ᵃ; když biechu na poly cesty Otc. 37ᵃ, (sedlák, pěje páteř) prvé než na poly byl vecě (dříve než byl v polovici otčenáše) Pass. 453, na poly k sedmé hodině VelKal. 277, na poly k druhé hodině t. 302 (častěji tak ve VelKal).
Stran -poly místo -polu srov. zde napřed z-doly, z-domy, za-mlady, a dále I. str. 257.
Du. akk. poly. Ve výrazích adverbialních na-poly stsl. na-poly, na př. bieše mrtva na poly Vít. 90ᵃ, (Filip) ležíše tu na poly mrtvý Alxp. 10, aby číslo měsiecové na poly přehnuto bylo dimidietur Ol. Job. 21, 21, na poly rozsěká je diábel Brig. 17, rozkroj (jablko) na poly Chir. 208ᵃ, na poly rozděliti Lact. 193ᵇ, které (žito) s Václavem na poly mají (= na polovic) KolČČ. 88ᵇ (1548), dvuor má se na poly rovně rozděliti t. 399ᵃ (1566); na poly budú držeti přikázanie media complebunt mandata Otc. 283ᵇ; – v-poly neb u-poly, stsl. vъ-poly, na př. i chopi w poly svatého Hilariona Otc. 424ᵃ, Jidáš musil sě u poly rozdřieti ApŠ. 51; – oba poly, obapol, stsl. oba poly, (zlatem) vóz zdělán bieše obapoli AlxH. 2, 41 (t. j. vně i vnitř), oráčkuom, když jsú ji (zemi) posieli, obapoly sě jedva vrátilo dupplicata Otc. 132ᵇ, v zemi svéj oba poly vlásti budú Pror. 45ᵇ, oběsichu dva lotry obapol jeho Vít. 54ᵇ, druzí (apoštolové, při pohřbu p. Marie) obapol jich (t. nosidel, na kterých nesena) diechu t. 40ᵇ, obapol t. 9ᵃ, 55ᵇ, ŠtítV. 121, Šach. 9 atd.; také odchylný novotvar oba pola Vít. 40ᵇ var. K.
Subst. polъ- spřahuje se s gen. dne, dьne a tu vzniká výraz poledne, z polъ-dьne, kde polъ jest nom. (akk.) a dьne příslušný k němu genitiv partitivní; spřežka tudy vzniklá béře se pak za subst. vzoru moře a skloňuje
