Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<289290291292293294295296297>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

viděla vivum Hrad. 43ᵇ, z ziwa káza třěva vyvláčiti DalH. 40, tu jie (dívky) ziwy kat odšel Pass. 604, doňadž svě siwa AlxB. 1, 42, oba lotry zywy byeſſta Hod. 51ᵇ, ty poklínačě zziwy užhli Ol. 2. Mach. 10, 36, jěžto (přátely) (Malchus) zywy mnieše Pass. 367; kto to směl zyw učiniti Hrad. 76ᵇ, že sem yak ſem ziw viece neustal Lobk. 84ᵃ a j., (Kateřina) najprvé múdrého yakz tie zywa dnes uslyší Kat. 88, co sději ziwa řéci neuměji Hrad. 37ᵃ, zywa nevědě co učiniti Otc. 68ᵇ, jak živi více lidu sme nespatřili Vrat. Jg., jak živ fem. jak živa atd. Us.; ač tak zywu býti jest ŽWittb. Ezech. 16, auwech žeť mi (Marii) zywye jest ostati Modl. 169ᵇ.

žíznivý, žieznivý: byl sem žíezníw HusPost. 72ᵇ, (byl sem) ziezníw . 5ᵃ, t. 36ᵇ.

Nahoře v §§ 254–258 byl podán obraz usu staršího podle jednotlivých pádů a pověděno na konci úhrnem, že mimo výrazy adverbialní a adjektiva zpodstatnělá adjektivní tvary jmenné se zachovaly skoro jen ve funkci doplňkové, a i to skoro jen v jazyku knižném. Pak byl k tomu zase v § 260 podán obraz téhož staršího usu podle jednotlivých adjektiv. Příklady bylo by lze rozhojniti a sbírka jejich dala by se mnohonásobně rozmnožiti; ale výsledek z ní plynoucí, t. j. poučení o schopnosti různých adjektiv ke skloňování jmennému a o jejím ubývání, byl by v celku stejný. A výsledek ten jest:

adjektiva -ský mají v češtině historické odevždy jen sklonění složené, tedy na př. les je panský atp., nikdy les je panesk nebo dokonce panesk les, uheřesk král gen. uherska krále atp.;

adjektiva -ký (-ьk-, -ъk-) v jazyku starším tvary jmenné mívají, na př. blíz-blízek a podobně brzek, horek, hořek, kluzek, krátek, krotek, měkek, mrzek, sladek, těžek, úzek atp.; ale časem vycházejí tvary tyto z obyčeje a usus nč. jich skoro nezná; – podobně jiná na -ký: veliký, divoký, daleký, stč. velik, divok, dalek atp., nč. jen v jazyku knižném dalek;

totéž platí o adjektivech -rý: stč. dobr, kypr, mokr, múdr, ostr, příkr, ščedr, – a -lý: stč. biel, cěl, mál, medl n. mdel, míl, rychel, sstál, světel, tepel, truchel atd.; v nč. je toho některý zbytek jen v jazyku knižném, na př. stár, vesel;

adjektiva jiných zakončení v usu nynějším dílem mívají tvary také jmenné, jako v stč., dílem nemívají; na př. jest i nč. spisovné churav, laskav, zdráv, hotov, mrtev, živ, milostiv, dobrotiv atd., ale nikoli též čerstev, lživ, lstiv atd.; jest náh a hluch, ale nikoli též dlouh a vetech; jest svoboden, pilen, bezpečen, nemocen, lačen, smuten, mocen, důstojen, poslušen atd. (u adj. -n jsou tvary jmenné poměrně nejhojnější), ale nikoli též opatren, tučen, pěken, rozumen, hojen (hoj), mužen, hříšen, bíden atd.

Tvary jmenné, které byly nad míru nynější v jazyku staročeském,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).