Br. Lev. 4, 34 atd.; nč. zemí, ovcí, duší, koží, třešní, bohyní (v. -ň)atd. Us., duší BartD. 20 (zlin.) a j., duši t. 115 (laš., zkrác.), slc. duší atd.
Za -í jest analogií zvratnou -iú: berani owczyu ovium ŽWittb. 64, 14, a -ie: z cizích zemie Mill. 59ᵃ, z těch wiezie t. 84ᵇ; srov. I. str. 216 sl. a 224. – O pl. gen. zkřiešenie duſſyew EvOl. 334ᵃ m. duší v. t. 226.
Za -í je dále dial. -iej: záloh zemyey terrarum EvOl. 149ᵃ; srov. mładost mu s tvářej svítiła BartD. 356 (dol.) a I. str. 214. V nář. žďár. jest -e, v. č. násl.
3. Analogií podle sklonění zájmenného a složeného pl. gen. těch, dobrých atp. jest také pl. gen. duších: zprávce duſſijch naſſijch Háj. 176ᵇ, na oltářích těch kapljch Beck. 2, 74, pod způsobem ceremonyjch církevních t. 1, 69 a j., duších BartD. 69 (val.). – Dial. jest podle č. 2. pl. gen. dušej, kůžej, a s -ch: dušejch, kužejch, mezejch BartD. 2, 253 (žďár.). – Podle Šemb. 20 říká se místy u Jindř. Hradce: mnoho slepicách, pl. lok. za gen.
180. Plur. dat. dušám, -iem, -ím, psl. -amъ.
1. V textech západočeských staré -ám nedoloženo. Z toho přehláskou vzniklé -iem: duſſyem svým ŽWittb. 77, 18, všěm duſſyem Pass. 488, duſſijem vašim Štít. ř. 98ᵃ, ke mſſyem DalC. 27, k ſtudniciem ŽKlem. 41, 2, k ſtudnicziem ŽWittb. tamt., takovým helmbrechticzijem Štít. ř. 36ᵇ, abytyše knyenyem rodička bieše DalC. 45 atd. Z -iem zúžením -ím: abatyše kniením rodička bieše DalJ. 45 z rkp. Ff, paſtorkynijm ſweym KolČČ. 119ᵃ (1550), k winiczym, k chmelniczym t. 121ᵃ (1550) atd., nč. duším atd.
V nářečích východních jest -ám dílem zachováno, dílem analogií nově uvedeno. Doklad toho z doby starší: waſſem duſſam OlMüllB. 618. V jazyku nynějším: dušám BartD. 20 (zlin.), t. 69 (val.), slepicám t. 2, 253 (žďár.) aj., růžám Btch. 266 (dbeč.), k šibenicám Suš. 23; v nář. lašském zkrácením a dalšími dial. změnami hláskovými: dušam, dušom, sviňum BartD. 115, srov. I. str. 123; slc. dušiam.
2. Často vyskýtá se koncovka -em, zvláště po sykavkách. Není psána nikdy dlouze, ani v textech, které délku znamenají, a vyskytuje se také v textech, kde nebývá -é- místo -ie-; proto dlužno ji vykládati vlivem analogickým, který tu byl několikerý: nejdříve podle ĭ-kmenů, dušem podle kostem, a potom podle nom. sg. i plur. -e a instr. -emi, jejichž -e se tu zachovává (v dušem je duše- zachováno jako v nom. duše a instr. dušemi). Příklady: (sv. Václav) wdowiczem drva nosieše DalC. 27, pokoj vašim duſſem EvZimn. 12, našim duſſem Hod. 76ᵃ, k twrzem AlxV. 706; duſſem vašim Háj. 89ᵇ, k českým mezem t. 343ᵇ, k opicem t. 299ᵃ, lotryniem zjevným t. j. -ňem t. 381ᵃ a j. (často u Hájka); k wowczem
