Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<212213214215216217218219220>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

atd. Jiná odchylka jest -ete, pana Kratochwillete KolV. 25ᵇ (1768), podle gen. kuřete.

Některá substantiva přejatá z jazyka cizího bývají zde místo při vzoru ryba anebo se kolísají mezi vzory těmito; o tom viz § 149.

Některé domácí kmeny -la přecházejí časem do vzoru tohoto, na př. sg. nom. stč. jedla nč. jedle atd.; o tom v. § 150.

Naopak stalo se ze stč. mele nč. mela, veliká mele DalC. 99, to je mela, to jsou mely Us. Jg. V nář. stráň. pak subst. postele, postel změnilo se v masc. posteł gen. posteła BartD. 36; v nářečí tom měnívá se l v ł a změna grammatického rodu přivedena s tím zároveň.

Ke vzoru tomuto patří ovšem také kmeny -za z -dja, na př. meza z medja, stč. mezě nč. meze a mez. Některé z nich přecházejí však do vzoru tvrdého ryba anebo dokonce do vzoru dub. Zejména:

obuzě, ot obuze a calumniis MamF. 85ᵇ; srov. obuditi, obúzěti, obuzovati, obuzníka j., že tiem vinen neb obuzen Rožmb. 132, (Ježíš) je nevinně obuzen Hrad. 50ᵇ, vězte že jest zle žaloval súsěda křivě obuzal t. 117ᵇ, (kto) jeho obuzye zlodějem Rožmb. 227, neobuzuyte mne ne calumnientur ŽGloss. 118, 122, neobuzigte ŽKlem. tamt., poníží obuznyka calumniatorem ŽWittb. 71, 4 atd., tedy obutvar náležitý; ale vedle toho jest i stč. obuza, ot obuzi (sing.) a calumniis ŽGloss. 118, 134, ot obuzy ľudské ŽWittb. tamt., ot obuzi liudské ŽBrn. tamt., ot obuz lidských ŽPod. tamt.;

-chozě, na př. ochozie indago Prešp. 563, salebra MamA. 35ᵃ, vejchoz má se předsevzíti KolH. 86ᵃ (1721), z ochoze své VelKal. 97, skrze tu wejchoz Jg. z rkp. r. 1648, koupil wochoz dříví KolCC. 17ᵃ (1551), při té výchozi Har. Jg.; a vedle toho dial. ochoza = odměřený kus lesa na vysekání BartD. 240, k ochoze Hrabcově Herb. 434, od ochozy t.; a masc. -choz, k wejchozu, několik wejchozů učiněno Jg., svůj přjchoz Beck. 1, 498, přjchozu svého t. 1, 336;

v nář. laš. je k nom. hraza, meza, tvrza, přaza sg. lok. na hraźe, na meźe atd., jako koza- na koźe; sg. dat. je -źi při kmenech měkkých i tvrdých, hraźi i koźi (sděl. Bartošovo).

Srov. při vzoru oráč subst. -z ze -zь, gen. -za, -zu místo -zě atd. § 71 č. 3.

O subst. záduš, Meziříč atp. gen. -e místo záduší, Meziříčí atd., stč. -ie, viz při vzoru znamenie § 129 č. 3, – o subst. prádle atp. místo -dlí, viz při vzoru paní § 214 č. 1.

V mluvnicích praktických bývá vedle vzorů dušě (kmene -ja) kost (kmene ) ještě také vzor dlaň a uvozují se substantiva, která prý tam patří. Ale substantiva tato nejsou třídou kmenův zvláštní, nýbrž patří dílem do třídy ženských ja-kmenův a tedy ke vzoru dušě, lišíce se od stejných kmenů iiných jen tím, že v sing. nom. a akk. mají koncovou

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).