atp.;– zahrajte mi rejdováka rejdovačku taky Pís. ob. (o tanci); mo (má) vředa BartD. 112 (laš.) atp. (o nemocech).
Přechod od akk. staršího chlap, had, dub k mladšímu (genitivnímu) -a je syntaktický a děje se nejen u kmenu tvrdých -o, nýbrž rovněž tak u měkkých –jo a -ьjo, v. §§ 55 a 75. Tendence, lišiti jména bytostí životných a neživotných, a nad to i osobních a živočišných, jeví se také v přechodu od staršího gen. -a ku pozdějšímu -u a od nom. plur. -ik -y, -ě; o tom viz doleji v §§ 28, 35 a 63 a a Listy filol. 1882, 126–128.
3. V nč. jazyku spisovném jest výsledkem toho vývoje sing. akk. chlupu, hada, dub (duba).
28. Sing. gen. chlapa, hada, duba; hadu; dubu.
1. Koncovka vlastní jest -a: chlapa, hada, duba.
Jména bytostí osobních mají koncovku tuto vždycky: chlapa atd.; odchylné svatu, povolá ženich starého ſwatu EvVíd. Jan. 2, 9, jest omyl.
U jmen bytostí živočišných a předmětů neživotných ujímá se časem místo -a koncovka -u, přejatá ze sklonění -ŭ.
To upomíná na změnu v sg. akk., kde taktéž jména živočišná a názvy předmětů neživotných se liší ode jmen bytostí osobních: akk. chlapa proti had, dub, a gen. chlapa proti hadu, dubu, t. j. jména živočišná mají v obou pádech tvary stejné s názvy předmětů neživotných; ale to nezůstává, jména živočišná v dalším vývoji jazyka uchylují se od neživot- ných a vstupují ve shodu s osobními. Rozdíl je však ten, že akk. had (stejný s akk. dub) byl pravidlem a dlouho trval, kdežto gen. hadu (stejný s gen. dubu) v příkladech jen řídkých se vyskytuje.
V AlxV. 1251 psáno: podle woze m. voza; o tom v § 48 č. 7.
2. Jména živočišná mají tedy dílem koncovku původní -a, dílem z ŭ-kmenů přijaté -u.
Koncovka -a jest u valné většině na př. lva, orla, ptáka atd. Také substantiva, která mívají -u. mívají vedle toho též -a; na př. yed hada aſpida ŽKlem. Deut. 33, gednoho czrwka Comest. 1522 atd. A když odchylné -u zaniklo, jest -a všeobecným pravidlem.
Koncovka -u vyskýtá se v příkladech jen některých a skoro jen v textech starších; časem zaniká ustupujíc obyčejnému -a. Pro -u mám tyto doklady: hadu, jěd hadu liútého ŽKlem. 139, 4, podle podobenstvie hadu Ol. žalm 57, 5, Mojžieš povýšil hadu na púšči EvVíd. Jan. 3, 14;– črvu, rúcho z ovce neb žczrwu má pochod Hug. 219, o czerwu umrtvení Rhas. 69;– črvku, nenie i najmenšieho czerwku bez potřeby BrigF. 153;– mezku, že sem nemohl s svého mezku ssésti Lobk. 84ᵃ;– plaz, stč. zemi-plaz, nč. zeměplaz, gen. -plazu, ktož se dotýká zemi- plazu Kladr. Lev. 22, 5, kdo se dotekl kterého zeměpłazu Br. ib., ze všelikého zeměpłazu Br. Gen. 6, 20 a j.;– raku, na miesto raku Rhas.
