skr. manas-ī, jindy pak analogií podle ĭ-kmenů, na př. mateři stč. mateři, dceři podle kosti.
Du. gen. lok. má veskrze koncovku stsl. -u, č. -ú: rabu, mêstu, rybu, synovu, kamenu atd., č. chlapú atd. Proti slov. -u, -ú jest skr. -ōš = pův. -ou̯s. Podobá se, že toto -ou̯s vzniklo u o-kmenů z koncovky kmenové -o a pádové přípony -us, a odtud že přejato také ke kmenům ostatním.
Du. dat. instr. má ve slovanštině veskrze pádovou příponu -ma, vzniklou ze staršího -mā nebo -mō. Koncovky střídné, nikoli stejné, jsou lit. -m, skr. -bhjām (rozdílné bh- a m- jako nahoře v sg. instr. aj.) atd. Přípona -ma připojuje se ku kmenu, tedy na př. stsl. rabo-ma, mêsto-ma, ryba-ma, synъ-ma, kostь-ma atd., č. chlapo-ma, ryba-ma, kost-ma atd. Kmeny souhláskové mají koncovku -ьma, podle ĭ-kmenů; na př. stsl. kamenьma, vrêmenьma, têlesьma, stč. dvěma zvieřatma, holúbatma, hrdličatma, dieťatma. Koncovka -ma vnikla časem v jaz. obecném do plur. instr. a opanovala zde m. -mi, v. § 20; v jaz. spis. drží se rozdíl mezi instr. du. -ma a plur. -mi namnoze dosud, na př. mezi oběma stranama povstalýma TomP. 4, 591, mezi stranama povstalýma t. 365 atd.
15.Plur. nom. vok.
Masc. a fem. mají příponu pádovou -es, na př. ř. ποιμέυ-ες, μητέρ-ες, skr. sūnavas ze sūneṷ-es, avajas z oṷei-es atd. Ve slovanštině jsou dílem tvary s tím shodné, dílem odchylné.
Kmeny -o mají tvar -i, stsl. rabi, orači, č. chlapi, oráči atd. To je novotvar, s koncovkou ze sklonění zájmenného, rabi- atd. podle ti; stejné novotvary jsou také ř. λύχοι vedle τοί, lat. lupī v. quī a j.
Kmeny -a. Tvrdé mají tvar -y, stsl. a č. ryby atd. Měkké mají v jihoslov. tvar -ę, jinde tvar -ê, srov. § 10. Tvary -y a -ę jsou akkusativy plur. vzaté do nominativu, tvar -ê může býti nom. i akk.
Kmeny -ŭ mají příponu pádovou -es, a před ní koncovku kmenovou stupňovánu; na př. skr. sūnavas z pův. sūneu̯-es, ř.ήδείς z ήδεƑες atd. Do slovanštiny je z toho koncovka pravidelná -ove, v č. zdlouž. -ové, stsl. synove č. synové.
Kmeny -ū mají touž příponu -es; před ní mění se kmenové ū v -uu̯, a z -uu̯-es je pravidelné slovanské -ъve, stč. svekrv-e atd.
Kmeny -ĭ mají totéž -es, a před ním koncovku kmenovou -ĭ stupňovánu v -ei̭, na př. skr. masc. kavajas, fem. avajas, z -ei̭-es. V slovanštině je z toho pravidelný pl. nom. masc. gostьje stč. hostie, ludie atd. Fem. kosti jest akk. vzatý za nom.
Kmeny souhláskové mají touž příponu -es, = stsl. -e, v č. obyčejné zdlouž. -é; na př. stsl. zemljane, dъštere, č. zeměné, mateře atd. Také pl. nom. part. stsl. nesąšte č. nesúce, nesъše č. nesše, kompt. stsl.
