Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<101112131415161718>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

v tvaru rybą či ryboją. Ta pak jest ze staršího - ām, vzniklého tím, že k původnímu instr. se přivěsila částice -em.

a-kmeny měkkė mají v instr. ovšem -eją m. -oją.

Kmeny mají instr. -ŭ-mi, lit. sūnu-mi; z toho je pravidelné psl. synъ-, č. synem.

Kmeny mají instr. psl. -ъvьją, stsl. svekrъviją č. svekrvú atd., analogií podle ženských ĭ-kmenů.

Kmeny mají instr. –i-mi, lit. nakti-mi. Z toho je pravidelná koncovka slovanská -ъ-mь, kterou máme v masc. gostьmь č. hostem atd. Feminina mají v slovanštině koncovku -ьją, stsl. kostiją č. kostú atd., napodobenou podle instr. toją a ryboją Brückner Jag. Arch. 3, 287.

Kmeny souhláskové masc. a neutr. mají v slovanštině vesměs koncovku -ьmь, přejatou z mužsk. ĭ-kmenů, a podobně v litevštině; na př. lit. akmenimi stsl. kamen-ьmь č. kamenem, stsl. sloves-ьmь, ramen-ьmь, kuręt-ьmь č. ramenem, kuřětem atd.; – kmeny pak ženské, které sem patři, mají zase koncovku přejatou z ĭ-kmenů ženských -ьja, na př. psl. materьją, stsl. -iją, č. mateřú.

Du. nom. akk. vok.

Mužské o-kmeny měly pův. koncovku , srov. ř. λύχω, skr. vrkā v. vrkāu atd. Z toho je do slovanštiny pravidelná koncovka a, stsl. vlъka, raba, orača stč. oráčě přehláskou z -ča atd.; český tvar chlapy atd. jest podle ŭ-kmenův. – Kmeny střední mají v slovanštině tvary , stsl. mêstê č. městě atd., analogií podle a-kmenův.

Kmeny –a = pův. mají tu tvar , stsl. rybê, č. rybě, vládycě atd. Koncovka ukazuje k pův. -āi, ale pro to není jinde dokladů shodných. U kmenů měkkých je koncovka -i, pravidelná střídnice za kmenů tvrdých: duši atd.

Kmeny mají tu tvar -ū, skr. sūnū; s tím se shoduje slov. -y, syny atd.

Kmeny mají tvar -ъvi, stsl. svekrъvi (nedolož.) č. svekrvi; analogií podle kosti a j.

Kmeny mají tvar -ī, skr. patī, avī; s tím se shoduje slov. –i, stsl. gosti, kosti č. hosti, kosti atd.

Kmeny souhláskové mají pádovou příponu zřetelnou, dílem -e, ř. πατές-ε, μητές-ε, πομέυ-ε, τέχτου-ε, φέςουι-ε atd., dílem , skr. manas-ī atd.

S tvary -e souhlasí stč. du. part. nesúce, nesše atp. a kompt. bohatějše atp.; ale to jsou bezpochyby pluraly vzaté do dualu. S tvary souhlasí zase stsl. fem. neutr. part. nesąšti, nesьši atp. a kompt. bogatêjši atp.; ale tu opět může býti -i obyčejná slovanská střídnice za kmenů tvrdých. Ostatní kmeny sem patřící mají -i, stsl. kameni, slovesi, kuręti, materi, č. kameni atd.; to může býti někdy z pův. -ī, na př. v stsl. slovesi, têlesi vedle

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).