[155]číslo strany tisku(zlin.), t. 68 (val.), t. 114 (laš.), kraj mořa t. 354 (val.), prostřed mořa Suš. 81, mého srdca t. 94, do poľa t. 23, slc. poľa.
101. Sing. dat mořu, -iu, -i, koncovka -u mění se dále v -iu, -i (přehláskou), srov. I. str. 270 a 272 sl. Na př. nebu CisMnich. 97ᵃ, k nebiu ŽKlem. 130ᵇ, k nebyu ŽWittb. Deut. 40; zirdczu svému AlxH. 7, 29, zzluncziu (sě uda) sníti AlxBM. 7, 19; vzlál morzi ŽWittb. 105, 9; ſirdczu svému ŽWittb. 83, 6, přišli v ľubost ſirdczyu t. 72, 7, k ſirdczi vysokému t. 63, 7, všecky tři fase této koncovky v témž textě a témže slově; nč. moři atd.
V nářečích východních jest -u dílem zachováno, dílem analogií nově uvedeno, srov. I. str. 275–278; na př. k tvému lyczu Orl. (r. 1469) 78ᵃ, polu chrom. 269, Btch. 267 (dbeč.), BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val), t. 114 (laš.), k mořu Suš. 146, slc. poľu.
102. Sing. lok. moři; mořu, -iu, -i.
1. Koncovka vlastní jest -i, souhlasící s -ě kmenů tvrdých. Záhy vyhynula a dosvědčiti lze jí jenom několika doklady: in loco qui dicitur Boisci t. j. bojišči (lok. bez předložky) Reg. I. r. 1184, na poli t. r. 1228, na gradisci t. r. téhož; na nebi Kunh. 148ᵃ (4krát), na poli AlxH. 9, 12 (rým: vše těžěnie polí), ktož na morsi plavá ApŠ. 123, na morsi JidDrk. 65 (rým: hoří 3. sg.), v tak světlém líczi svD. 48. dav jemu rukú po liczi UmR 137 (rým: nicí). Texty zde uvedené jsou původu staršího než přehláska u-i, obsažené v nich lokaly bojišči, na poli atd. mají tedy koncovku původní -i, nikoli snad přehláskou z -u vzniklé -i. Táž koncovka původní byla prvotně v Alx. ve výraze u poli in campo, jak dosvědčuje rým (:koli); ale opisovatelé uchýlili se tu od předlohy a napsali za to v AlxH. 9, 26 (u p)olu a v AlxV. 2315 u polyu (rým v obou textech: koli). AlxV. 2299 u poly (rým: vše těženie polí) je místo stejné s připomenutým nahoře na poli AlxH. 9, 12. Stará tato koncovka zachována v některých nářečích východních, zejména val., mor.-slov. a slc.; tu není přehlásky u-i, a přece se liší lok. poli a dat. polu BartD. 68 (val.), t. 82 (hran.), Hatt. slc. 69 atd., -i v lokálech těchto zachované je tedy původu starého. Srov. sg. lok. oráči § 58.
2. Koncovka -u je přejata ze sklonění ŭ-kmenů, stala se záhy pravidlem a mění se pak v -iu a -i; tudy vzniklé -i ovšem teprve v textech mladších se vyskýtá a splývá se starou původní koncovkou -i, jež se parallelné vedle novotvarého -u držela. Na př. na polyu in campo ŽGloss. 77, 43, v těsném lozicu (in) obstruso cubili t. 167ᵃ (v modlitbě), na ſyrdczu Túl. 56ᵃ, na nebu t. j. nebu t. 12ᵇ, po jeho licziu ApŠ. 151, W zzyrdcziu Pil. d, w srydczyu LAl. a, po tvém lyczu Mast. 385, v smutném licziu AlxBM. 8, 25, v lucziſcziu mém ŽKlem. 32ᵃ, w naſadiſtiu t. 50ᵇ, na morziu t. 71ᵃ,
![[155]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00157.jpg){kind=link}