kmenů tvrdých. Je pravidlem v textech starých a dosud. Na př. w lowiſſczĭch Pil. b, w ſrdcich ŽKlem. 4, 5, w ſtanowiſtich t. 105, 25, w ſyrdczich ŽWittb. 4, 5, na lozich t., na polich AlxB. 7, 33, na paſtwiſczych Pass. 304. w ſrdczijch Štít. ř. 9ᵃ, na lozich Koř. Act. 5, 15 atd., netržitě -ích až do nč.: mořích, polích, srdcích atd. Us., polich (m. -ích) chrom. 269.
2. Koncovky ostatní jsou přejaty ze sklonění jiných a vyskytují se porůznu teprve v textech pozdějších a v nářečích. Zejména koncovka -iech je ze vzoru chlap, na př. w loziech ŽKap. 103, 22, t. 149, 5, ve čtyřech morzyech Vít. 8ᵇ, na vašich ſrdciech Seitst. Mat. 9, 4, na paſtwiſſcziech Mand. 7ᵇ, na paſſtwiſſtiech Ol. 1. Reg. 16, 19, na mieſtiſſtiech t. Ezech. 17, 10, w ſtauiſſcziech (sic) in condensis t. Žalm 117, 27, o polyech Mill. 46ᵃ; – zaniknutím jotace -éch, na lożéch HusPost. 101ᵃ; koncovka psaná v textech starých bez označení kvantity -ech může se bráti za -éch (z -iech), a také za -ech (podle hostech atp.); výklad první je podobnější při dokladech starších, druhý při pozdějších vzhledem k tomu, že koncovka -ech v pl. lok. vůbec časem se vzmáhá; na př. w lozech svých ŽWittb. 149, 5, v polech t. 131, 6, v sedmi nebech ŠtítMus. 51ᵇ. w polech Comest. 16 1ᵇ, po pólech t. 27ᵇ, Mill. 124ᵃ, na polech Mand. 26ᵃ, Háj. 190ᵇ v plawiſſczech EvZimn. 31 atd.; na polech Btch. 267 (dbeč., vedle -ách), na polech atd. stjick. (místy, sděl. Bartošovo); – koncovka -och je v těch nářečích, kde i tvrdé kmeny mají touž koncovku, a je tu analogií podle těchto: poloch BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val.); zdlouž. -óch: na polóch t. 84 (stjick.); – koncovka -ách je ze sklonění -a, na př. na polách Btch. 267 (dbeč.), BartD. 52 (dol.), polach t. 114 (laš.), vajcách t. 69 (val.), slc. poliach.
111. Plur. instr. moři; -mi,-ma; -ěmi, -emi, -ema; ami, -ama;-oma.
1. Koncovka vlastní jest -i, psl. -i. Na př. s luczyſty jězditi DalC. 9, nad paſtwiſſtij cztitarſkymi KolČČ. 352ᵇ (1562) atd., z pravidla a v jazyku spisovném dosud tak: ſrdcy Dolež. 49, moři, poli atd. Us., také v nář. val. poli BartD. 68 a slc. poli (vedle poľmi).
2. Koncovka -mi je přejata ze sklonění -ĭ, a je doložena od poč stol. XV. Na př. nad tvými polmy Ol. Ex. 9, 3, jeli jsme rovninau a polmi Pref. 52, mezi polmi Háj. 10ᵃ, s polmi Koz. 395, ſtanowiſſtmi Comest. 78ᵃ, nad paſtwiſſtmi KolČČ. 352ᵇ (1567), s ložmi t. 180ᵃ (1552), polmi Tomsa 165 (nikoli též poli), poľmi Hatt. slc. 76 – Vedle koncovky -mi jest také její vulgární varianta -ma, mezi polma Us.
3. Koncovka -ěmi, s jotací zaniklou -emi, jest opět ze vzoru dušě; na př. meči a luczyſtyemy PulkL. 18, mezi moṙemi Kladr. Dan. 11, 45, mezy mořemi Br. tamt., nad nebemi Kladr. žalm 148, 4, ſtrzelyſſtiemi Comest. 51ᵇ, ſrdczemi t. 254ᵇ, ſrdcemi Dolež. 49 (vedle ſrdcy), srdcemi
