uslyším jě, buoh izrahelský neostanu jich. Is41,18 Otevru v najvyších horách potoky a prostřěd polí studnice. Obrátím púšč v jezera vodná a zemi bezcěstnú v potoky vodné. Is41,19 Dám na púšči cedrové dřěvo a trn a myrtus, dřěvo vonné a dřěvo olivové. Postavím na púšči jedlu a pušpan spolu, Is41,20 neb ruka božie učinila jest to a svatý izrahelský zpósobil jest to. Is41,21 Blízko učiňte súd váš, praví hospodin. Odneste, ač co snad jmáte, řekl jest král Jakubuov. Is41,22 Přistupte a zvěstovati budú vám, což koli přijíti má, dřěvnie věci, ješto sú byly, zvěstujte a položmy srdce naše a zvězme poslednie věci jich a ty, ješto jmají přijíti, povězte nám. Is41,23 Zvěstujte nám, ježto přijíti jmají v budúciem času a budem věděti, ež bohové jste, a dobřě neb zle, ač muožte, čiňte a mluvme a viďme spolu. Is41,24 Aj toť vy jste z ničehož a dielo vaše z toho, ješto nynie. Ohavno jest, kto vy zvoluje. Is41,25 Vzkřiesil sem od puolnoci a přijde ode vzchodu slunce, pozóve jmene mého a přivede mistr jako bláto a jako hrnčieř, tlačě zemi. Is41,26 Kto jest zvěstoval od počátka, abychme věděli, a od počátka, abychme řekli: Spravedlný si? Nýnie, kto zvěstujě ani předpoviedajě ani slyšě řěči našě. Is41,27 Prvý k Sion die: Aj toť teď jsem a Jeruzalém zvěstovalíka dám. Is41,28 I viděl sem a nebyl jest z nich ižádný, kto by radu vzal a otázán jsa odpověděl slovo. Is41,29 Aj toť všickni nespravedlní a jěšitná diela jich, vietr a nestatečnost obrazové jich.
Is42 Kapitola čtyřidcátá třetie
Is42,1 Aj toť sluha muoj, přijmu jeho, zvolený muoj, libost jest jměla v něm dušě má. Dal sem duch svój naň, súd lidem vydávati bude. Is42,2 Nebude volati ani bude přijímati člověka
