kak by postavil obraz, jenžto by sě nehnul. Is40,21 Zdali nebudete věděti, zdali ste neslyšeli, zdali nenie zvěstováno od počátka vám? Zdali ste neurozuměli založením zemským? Is40,22 Jenž sedí na okrslku zemském a bydliteli jeho jsú jako kobylky, kto roztiehne jako nic nebesa a rozepne jě jako stánek k bydlení, Is40,23 jenž dává tajných věcí vzeptatele, jako by nebyl, súdce zemský jako ješitné učinil? Is40,24 Neb zajisté ani jest vsazen ani vsět ani kořene pustil v zemi peň jich. V náhlosti podul jest na ně i uschli sú a vicher jako mrvičku zanese jě. Is40,25 A k komu ste mě připodobnali a přirovnali? praví svatý. Is40,26 Vzdvihněte vzhóru oči vaši a vizte, kto jest stvořil ty věci, kto vyvodí u počet řitieřstvo jich a vše ze jmene vzývá, pro množstvie síly a síly moci jeho ani jedno bylo zuostalé. Is40,27 Proč dieš, Jakube, a mluvíš, izrahelský lide: Skryta jest cěsta má od hospodina a ot boha mého súd muoj mine? Is40,28 Zdali nevieš aneb neslyšal? Buoh věčný hospodin, jenžto stvořil kraje zemské, neustane ani usilovati bude ani jest zjadánie múdrosti jeho, Is40,29 jenžto dává ustalému moc a těm, ježto nejsú silní, a silnost vzmnožuje. Is40,30 Nestatčie děti a budú usilovati a mladí v nemoc padú. Is40,31 Ale ktož úfají v hospodina, proměnie v sílu, přijmú peřie jako orlice, poběhnú a nebudú pracovati, choditi budú a neustanú.
Is41 Kapitola čtyřidcátá druhá
Is41,1 Mlčte ke mně, ostrovové a lidé, proměňte sílu. Přistupte a tehda mluvte, spolu k súdu přibližme sě. Is41,2 Kto jest vzkřiesil ode vzchodu slunce spravedlného, pozval jeho, aby jeho následoval? Dá přěd jeho očima lidi a krále obdrží, dá jako prach meči jeho, jako mrvu od větra pochopenú lučišče jeho. Is41,3 Stíhati jě
