jěžto sě tobě přihodíta. Kto sě pro tě zamútí? Pustost a potřěnie a hlad a meč. Kto tě utěší? Is51,20 Synové tvoji zavrženi sú, usnuli sú na všelikých cěstách jako to zvieřě osidlem jaté, plni rozhněvánie božieho, lánie boha tvého. Is51,21 Protož slyš toto, nebožko chudá a zapilá ne od vína. Is51,22 Toť praví pán tvuoj hospodin a buoh tvuoj, jenžto bojije za lid za svuoj: Aj toť sem vzal z ruky z tvé kalich dřiemanie, dno kalicha rozhněvánie mého Is51,23 a položím jej v ruku v těch, jížto sú tě skrotili, a řekli duši tvéj: Nahni sě, ať jdem. Položilo s jako zemi tělo tvé a jako cěstu shořijícím.
Is52 Kapitola padesátá druhá počíná sě
Is52,1 Povstaň, povstaň, oblec sě v sílu v tvú, Sion, oblec sě v rúcha chvály tvéj, Jeruzaléme, město svatého. Neb nepokusí sě viece, aby šel přěs tě neobřězaný a nečistý. Is52,2 Otřěs sě z prachu, povstaň, seď, Jeruzaléme. Otvěž svázanie hrdla tvého, jatá dcero Sion, Is52,3 neb to praví hospodin buoh: Darmo ste prodáni a bez střiebra vykúpeni budete. Is52,4 Neb to praví hospodin: Do Ejipta šel jest lid na počátcě, aby ratajem byl tam, a beze všiej příčiny protivil sě jest jemu, Is52,5 a protož co mi jest, to praví hospodin, ež jest odjat lid muoj darmo. Ti, jížto nad ním panují, neprávě činie, praví hospodin, a za obyčěj jmě mé veš den hyzdiec zpravují. Is52,6 Protož věděti bude lid muoj jmě mé toho dne, neb já sem, ješto sem mluvil, teď sem. Is52,7 Kak krásné na hory nohy zvěstujícieho dobré, kážícieho pokoj, zvěstujícieho dobré, kážícieho spasenie, řkúcieho Sion: Kralovati bude buoh tvuoj. Is52,8 Hlas uhledačóv tvých, vzdvihli sú hlas, spolu chváliti budú, neb okem k uoku viděti budú, když obrátí hospodin Sion. Is52,9 Radujte sě a chvalte spolu púšči jeruzalémské, neb utěšil jest hospodin lid svój, vykúpil Jeruzalém. Is52,10 Připravil hospodin
