naši. Is42,18 Hluší slyšte, a slepí patřěte ku vidění. Is42,19 Kto slepý? Jediné sluha muoj. A kto hluchý? Jediné ten, k němužto sem sluhy své poslal. Kto slepý? Jediné, kto prodán jest. Kto slepý? Jediné sluha boží. Is42,20 Ty, jenž vidíš mnohé věci, zdali budeš ostřiehati? Jenžto odevřěnie jmáš uši, zdali slyšeti, zdali slyšěti budeš? Is42,21 A hospodin chtěl, aby posvětil jeho a vzveličil zákon, Is42,22 ale on lid roztrhaný a pohubený, osidlo mladcóv. Všěcka v domiech želářových schovali sú sě, učinili sú sě v lúpež a nýnie, kto by zprostil rozchvátanie, a nenie, kto by řekl: Navrať. Is42,23 Kto jest u vás, jenžto by slyšal to, poslúchal a pozoroval budúcích věcí? Is42,24 Kto jest dal k rozchvátaní Jakuba a Izrahel pohubitelóm? Však hospodin on jest, jemužto sú hřěšili a nechtěli sú v cěstách jeho choditi a neposlúchali sú zákona jeho. Is42,25 I prosul jest na ně rozhněvánie prchánie svého a silný boj. A sžehl jeho v uokolí a nepoznal jest a zažehl jest jeho i neurozuměl jest.
Is43 Kapitola čtyřidcátá čtvrtá
Is43,1 A protož to praví hospodin: Jenž sem tě stvořil, Jakube, a jenž sem tě učinil, Izraheli, neroď sě báti, neb sem tě vykúpil a pozval sem tebe jmenem tvým, sluha muoj jsi ty. Is43,2 Když puodeš přěs vody, s tobú budu a potoci nepřikryjí tebe. Když budeš choditi v uohni, nesežžeš sě a plamen nebude hořěti na tobě. Is43,3 Neb já hospodin buoh tvuoj, svatý izrahelský, spasitel tvuoj, dal sem smilovánie tvé ejiptskú zemi, múřěnínskú zemi a Saba dal sem za tě, Is43,4 poněvad ke cti podobný sě učinil u mú očí a slavný, já sem tě miloval a dám lidi za tě a lidi za duši za tvú. Is43,5 Neroď sě báti, neb s tobú já sem. Ode vschodu slunce přivedu plémě tvé a ot západa slunce sberu tě. Is43,6 Řeknu polúnocí: Daj a poslední neroď brániti! Přines syny
