nemohli vníti, držěli sú zedraná rúcha svá. Lam4,15 Odstupte, poskvrnění, volali sú jim, odstupte, odejděte, nedotýkajte sě. I rozvařěvali sú a rozhněvali sú, řekli sú mezi lidmi, nepokúšějte sě viece, aby bydlil v nich. Lam4,16 Tvář božie rozdělila je jest, nevezříť na ně viece, tváři kněžské nezapolely sú sě ani sú sě nad starými smilovaly. Lam4,17 Doniž nás ještě co bylo, nestačile sta naši oči k pomoci našiej k ješitnéj, když sme patřili hlédajíc k lidu tomu, ješto nás nemohl zprostiti. Lam4,18 Poklúzly sú sě stúpěji naši na cěstě ulic našich, přiblížilo sě jest skonánie naše. Skonaly sú sě dni naši, neb jest přišlo skonánie naše. Lam4,19 Rúčější sú byli stíhateli orlóv nebeských, na horách sú ny stíhali, na púšči sú sě nám zakládali. Lam4,20 Duch úst našich Kristus, točíš mazaný, hospodin jat jest v hřiešiech v našich, když sme řekli: V stieni v našem živi budeme v lidech. Lam4,21 Raduj sě a vesel sě, dcero edomská, jěžto bydlíš v téj zemi, a k toběť také přijde kalich, zapojena budeš a obnažena. Lam4,22 Dokonala sě jest nepravost tvá, dcero sionská, viec tebe nepřěstěží. A navščieví nepravost tvú, dcero edomská, odkryje hřiechy tvé.
Lam5 Kapitola pátá čte sě
Lam5,1 Rozpomeň sě, hospodine, co sě jest nám přihodilo, vzhleď na ny a opatř na naši potupu. Lam5,2 Dědičstvie naše obráceno jest k cizím, duom náš k neznámým. Lam5,3 Sirotci sme sě učinili bez otcě, matery našě jako vdovy. Lam5,4 Vody našie za peniezě sme pili, drva našě za kupidlo smy kupovali. Lam5,5 Za hlavy sme hnáni, ustalým nebylo dáno odpočinutie. Lam5,6 Ejiptu dali sme ruku a Asyrským, abychme nasytili chleba. Lam5,7 Otcové naši hřěšili sú a nejsú, a my sme nepravosti jich nesli. Lam5,8 Sluhy panovali sú nad námi a nebyl jest, kto by vykúpil z jich rukú. Lam5,9 V rukú v naší nosili sme chléb náš přěd mečem
