a až do šedin já ponesu. Já sem učinil a já ponesu a spasím. Is46,5 K komu ste mě připodobnali a přirovnali a přijednali a podobna učinili? Is46,6 Jížto snosíte zlato z pytlíka a střiebro váhú vážíte nejmajíc zlatníka, aby učinil boha i padají a modlé sě. Is46,7 Nosie jeho na plecí, nosiec a kladúc jeho v miestě v svém, stane a s miesta s svého sě nehne. Ale pak když volati budú k němu, neuslyší, z smutka nespasí jich.Is46,8 Pomněte to a ustanovte sě, upamatujte sě, hýřiteli, Is46,9 pomněte sě na dřěvní věk, neb já sem buoh a nenie viece buoh ani jest rovný mně, Is46,10 jenž zvěstuji od počátka poslednie a od počátka, jěžto sú sě ješče nestaly, přědřiekaji. Rada má stane a všeliká vóle má bude, Is46,11 zova ode vschodu sluncě ptáka a z země daleké mužě vuole mé. I mluvil sem a odezval sem to, stvořil sem a učiním to. Is46,12 Poslúchajte mne, tvrdého srdce, jížto daleko jste od spravedlnosti. Is46,13 Nynie nevzdálí sě a spasenie mé nebude meškati. Dám v Sion spasenie a v jeruzalémském lidě chválu mú.
Is47 Kapitola čtyřidcátá osmá
Is47,1 Sstup dolóv, sedni v prachu, panno dcero babylonská, seď na zemi, nenie stolice dcery kaldejskéj, neb viece nebudeš vzývána měkká a tenká. Is47,2 Vezmúc zrno, meliž múku, obnaž mrzutost tvú, odkrý plece, zjev koleno, jdi přěs potoky. Is47,3 Zjěví sě hanba tvá a viděna bude potupa tvá. Pomstu učiním a nevzpiečí sě mně člověk. Is47,4 Vykupitel náš hospodin všech zástupuov, jmě jeho svatý izrahelský. Is47,5 Seď, mlč a vejdi ve tmu, dcero kaldejská, neb nebudeš viece vzývána paní království. Is47,6 Rozhněval sem sě na lid na muoj, poskvrnil sem dědičstvie mé a dal sem jě v ruku v tvú, neučinila s s nimi milosrdie nad starým, potiežilo sě jho tvé velmi Is47,7
