prchánie. Jr4,28 Kvieliti bude země a truchliti budú nebesa s horami, protože sem mluvil. Myslil sem a nebylo mi jest žel ani sem sě odvrátil od něho. Jr4,29 Od hlasu jezdcě a střělce poběhlo jest všeliké město. Vešli sú u vysoká města a vzlezli sú v skály. Všeliká města opuščena jsú a nebydlí v nich člověk. Jr4,30 Ale ty opustilé, co učiníš? Když sě oděješ červené barvy rúchem, když sě okráslíš záponú zlatú a zmažeš drahým líčidlem oči svoji, nadarme sě připravovati budeš. Potupili sú tě milovníci tvoji, dušě tvé hledati budú. Jr4,31 Neb hlas jako porozujícé slyšal sem mužě jako omladilé ženy. Hlas dcery Sion mezi mrúcími rozpínajícím rucě svoji. Běda mně, ež jest potuchla dušě má pro zbité.
Jr5 Kapitola pátá
Jr5,1 Obejděte cěsty jeruzalémské a popatřěte a hlédajte v ulicéch jeho, zda byšte nalezli mužě činijícieho súd a hledajícieho viery, a milostiv budu jemu. Jr5,2 Pakli také i živ jest hospodin, řeknú i to, křivě přisahati budú. Jr5,3 Hospodine, oči tvoji hledíta na vieru, bil si jě a nebolelo jich, potřěl si jě a pohrdali sú přijieti kázen, zatvrdili sú obličějě své nad skálu a nechtěli sú sě vrátiti. Jr5,4 Ale já sem řekl: Snad chudí sú a blázniví, neumějíc cěsty božie, súdu boha svého. Jr5,5 Protož puojdu k lepším a mluviti budu jim, neb oni poznali sú cěstu boží a súd boha svého, ani pak viece než ti zlámali jho, ztrhali zavázanie. Jr5,6 Protož pobil jest je lev z lesu, vlk k večeru pohubi jě, pard bedlivý na města na jich. Všeliký, ktož vyjde z nich, jat bude, neb sú sě vzmnožila protivenstvie jich, posílila sú sě odvrácenie jich. Jr5,7 Na čemť budu moci milostiv býti? Synové tvoji ostali sú mne a přisahají skrzě ty, jížto nejsú bohové. Nasytil sem jě i vílili sú a v domě
