nebesa, Jr10,13 k hlasu svému dává množstvie vuod na nebi a vzdvihuje mhlu z krajin zemských, blýskoty v déšč obracuje a vyvodí vietr z pokladóv z svých. Jr10,14 Blázen sě jest učiněn všeliký člověk tesařovú přípravú svú. Zahanben jest každý řemeslník v rytí, neb omylné jest to, což jest slil, a nenie duch v nich. Jr10,15 Ješitná sú a dielo smiechu duostojné, v časě navščievenie svého zahynú. Jr10,16 Nenie jim podobná čiest Jakubova, neb kto stvořil všěcky věci, on a izrahelský lid prut dědičstvie jeho, hospodin všech zástupuov jmě jest jemu. Jr10,17 Sbeř s země hanbu svú, jěžto bydlíš v uobležení. Jr10,18 Nebť to praví hospodin: Aj toť já daleko zavrhu bydlitele zemské v tuto chvíli a smútím jě tak, aby byli nalezeni. Jr10,19 Běda mně mého potřěnie, přězlá rána má, ale já sem řeklo upřiemo: Tato nemoc má jest a ponesu ji. Jr10,20 Stánek muoj zahuben jest, všickni provázkové moji ztrhali sú sě. Synové moji vyšli sú ode mne a nestává jich. Nenie, kto by viece rozpal stánek muoj a vytekl kuožě mé. Jr10,21 Neb bláznivě sú učinili pastýři a hospodina nehledali. Protož nerozuměli sú, všecko stádo jich rozprchlo sě jest. Jr10,22 Hlas slyšění teď přišel jest a pohnutie veliké země od puolnoci, aby položil města judská v pustinu a bydliščě drakóm. Jr10,23 Vědě, hospodine, ež nenie člověčie cěsta jeho ani mužóv jest, aby chodil a vedl chody své. Jr10,24 Treskci mě, hospodine, ale však ne v súdě a ne v prchání v tvém, aby snad k ničemuž mě nepřivedl. Jr10,25 Prospi hněv svuoj na lidi, jížto sú nepoznali tebe, a na ty krajě, jížto jmene tvého sú nevzývaly, neb sú snědli Jakuba a sežrali jej a zahladili jej a čest jeho zrušili.
Jr11 Kapitola jedenástá
Jr11,1 Slovo, ježto sě jest stalo k Jeremiášovi od hospodina a řka: Jr11,2 Slyšte slova smlúvy téjto a mluvte
