ani bude slyšán vně hlas jeho. Is42,3 Třtiny roztřěsené zetře a světla, jěž sě kúří, neuhasí. V pravdě vydá súd, Is42,4 nebude truchel ani smúcen, donidž neučiní v zemi súdu, a zákona jeho ostrovové čakati budú. Is42,5 Toť praví hospodin ten, jenžto stvořil nebesa a roztáhl jě, utvrdil zemi a ty věci, ješto plod nesú z nie, dávajě vietr lidu, jenžto je v niej, a duch tlačijícím ji. Is42,6 Já hospodin pozval sem tebe v spravedlnosti a ujal sem ruku tvú a choval sem tě v slib lida, v světlost lidí, Is42,7 aby otvieral oči slepých a vyvodil z zavřěnie vězně a z domu želářě ty, ješto sedie ve tmách. Is42,8 Já hospodin, to jmě mé jest. Chvály mé jinému nedám a chvály méj rytým modlám, Is42,9 jěžto sú prvnie byly. Aj toť sú přišla a nové věci já zvěstuji, prvé než sě stanú, dám jě vám slyšěti. Is42,10 Zpievajte hospodinu piesen novú, chvála jeho od krajóv země, jížto sstupujete na moře, a plnost jich, ostrovové a bydliteli jich. Is42,11 Povzdvižena buď púšč a města jejie, v domiech bydliti bude Cedar, chvalte bydliteli, skály s vrchu hór volati budú. Is42,12 Učinie hospodinu chválu a chválu jeho ostrovóm zvěstovati budú. Is42,13 Hospodin jako silný vynde, jako muž válečný zpodejme pomstu, úpěti bude a volati bude, na nepřátely na své posílí sě a řka: Is42,14 Mlčal sem, vždy sem mlčal, pokoren sem byl, jako poroditedlnice mluviti budu. Zatraci a pohlci spolu, Is42,15 opustím hory a skály a všeliký plod jich vysuším a položím potoky v uostrově a jezera usuším Is42,16 a vyvedu slepé na cěstu, jiežto nevidie, po stezkách, jichžto sú neuměli, choditi jim káži. Položím tmy jich přěd nimi v světlo a neupřiemné v upřiemné. Ta slova učinil sem jim a neopustil sem jich. Is42,17 Obrátili sú sě zasě, zahanbíte sě hanbú, jížto úfají v ryté modly, jížto dějí obrazu: Vy bohové