olivového ovoce dvú aneb tří olivových dřěv na svrchku ratolesti aneb čtyř aneb pěti na vršiech plodu jeho, praví hospodin, buoh izrahelský. Is17,7 Toho dne nakloní sě člověk k stvořiteli k svému a otci jeho k svatému k svému izrahelskému patřiti budeta Is17,8 a nenakloní sě k uoltářóm, jichžto sú načinily rucě jeho a jěžto sú učinili prstové jeho. Nebude hlédati na bohy a na modlebné chrámy. Is17,9 Toho dne města síly jeho budú opuščena jako pluhové a osěnie, ježto jest opuščeno od synóv izrahelských, a budeš pusto, Is17,10 neb s zapomanulo spasitele, boha, a násilného spomocníka tvého si sě nerozpomanul. Protož saditi budeš saděnie věrné a plod cizí sieti budeš, Is17,11 dne sazenie tvého plané víno a ráno siemě tvé vzkvetne. Odjata jest žen dne dědičstvie a želeti bude těžcě. Is17,12 Běda množství lidu mnohých jako množstvie mořě, ješto zvučí, a hluk sborový, ješto hučí jako zvučenie vód Is17,13 u povodeň a láti mu bude a uteče daleko a pochopen bude jako prach horní od větra a jako vicher od búřě. Is17,14 V čas večerní, anoť zasmúcenie, v jitřní čas a nestane ho. Toť jest čiest těch, ješto sú pohubili ny, a otdiel těch, ješto sú ny trmácěli, a diel rozběžijících ny.
Is18 Kapitola osmánástá
Is18,1 Běda zemi zvonečku, ješto jest za řěkú múřěnínskéj zemi, Is18,2 jež šele na moři posly své na lodičkách třtěných na vodách. Jděte, poslové rúčí, k lidu sběhlému a roztrhanému, lidu čakajíciemu a k potlačenému, jehožto sú řěky jeho zemi zbořily, Is18,3 k huořě jmene boha všech zástupuov, k hořě Sion, všelicí bydliteli světa, ješto bydlíte na zemi, když vzdviženo znamenie na horách, uzříte a zvuk trúby uslyšíte. Is18,4 Neb to
