obklíčil. Jr8,22 Zdali pryskyřicě nenie v Galaad neb lékař nýnie tu? Pročež tehda nenie obvázána rána dceře lida mého?
Jr9 Kapitola devátá
Jr9,1 Kto dá hlavě méj vodu a očima mýma studničky? I budu plakati ve dne i v noci zbitých dceře lida mého. Jr9,2 Kto mě dá v pustinu mnohých pocěstníkuov? A opustím lid muoj a odejdu od nich, neb všickni cizoložníci sú, sbor přěstupitelový. Jr9,3 Napali sú jazyk svuoj jako lučišče lži a nepravdy. Posílili sú sě v zemi, ke zlému sú vyšli a mne sú nepoznali, praví hospodin. Jr9,4 Každý od bližnieho svého sě střěz a ve všelikém bratru v svém nejměl duofánie, neb všeliký bratr odtiskujě odtiskne a všeliký přietel lstivě pójde Jr9,5 a muž bratru svému posmievati sě bude a pravdy nebudú mluviti, neb sú učili jazyk svuoj mluviti lež. Aby neprávě činili, usilovali sú. Jr9,6 Bydlenie tvé prostřěd lsti, ve lsti potupili sú viděti mě, praví hospodin. Jr9,7 Protož to praví hospodin všěch zástupuov: Aj toť já přěpušči a zkusím jich, neb co jiného učiním od tváři dceře lida mého? Jr9,8 Střěla raniece jazyk jich, lest jest mluvil v ustech svých, pokoj s přietelem mluví a tajně zakládá jemu strážě. Jr9,9 Zdali ne z těch věcí navščievím? praví hospodin, aneb nad lidem nad takovým nepomstí sě dušě má? Jr9,10 Na hory vezmu pláč a nařiekanie a na krásná miesta púščě kvielenie. Neb sú zažžena proto, ež jest nebylo mužě přichozijícieho a neslyšeli sú hlasu jich pána. Od ptáka nebeského až do dobytka přěstěhovali sú sě a zašli. Jr9,11 A dám Jeruzalém v pahrby pieskové a v uodpočivadla saní. A dám města judská v pustinu proto, ež nebude bydlitele. Jr9,12 Kerý jest to muž múdrý, jenžto by rozuměl tomu a k němužto by slovo úst božích sě stalo, aby zvěstoval
