ten pro paměť vyobraziti, a prozatím v domech radních chovati. Posléz pak, v roku 1514, jistý pražský měštěnín Ondřej Prahovec s povolením města i krále Vladislava na tom samém místě kapli pod jménem Nanebevzetí Panny Marie na svůj vlastní náklad vystavěl a měšťanům daroval, kterýžto list založení v domě radním až pod dnes zavěšený se nachází. Kaple ta stála až do roku 1661, když jako již příliš schátralá zbořena a roku 1662. od pánův měšťanův s pomocí Kutnohorských tento nynější kostelík postaven a od pana Daniele Borovanského z Borovan, děkana poděbradského, posvěcen byl, na kterouž té věci památku páni horníci dali dvě osoby havířské ze dřeva vypodobniti, kteří se tu na dvouch pilířích klečící spatřují. Zvony tu se dva nacházející slíti dali v roku 1694 Martin a Anna manžele Rindovský.
Zároveň s tím kostelem vystavěl se tu též domeček pro opatrovníka tohož dubu, s kteréžto větve žaludy jak do Vídně, Berlína a jinam daleko každoročně se zasílaly. Sám pak strom 1782 byl jako již pádem hrozící poražen a roku 1818. zase jiný, z těch samých žaludův pošlý, na to místo vsázen. Kosti těch havířův byly po pravé straně oltáře schválně k tomu ve zdi zhotovené truhlici složené, v roku pak 1782 hned tu vedle pod dlažbu zase zakopané. Ty pak podivné žaludy ještě podnes chová zde pan Schantl a pan Vorbs, jakož i ty, příběch ten vypodobující, obrazy jsou v témž kostele dvakrát zavěšené.
Ještě tuto pro poslední paměť připomíná, že kostel ten měl býti na poručení slavné paměti císaře Josefa v roku 1783 prodán, protož jako
