[61]číslo strany tisku-ech z -ьchь, z i-kmenův. Při -ech z -ьchъ mělo by ovšem býti měkčení r-ř a měl by býti na př. lok. dařech a nikoli darech; nezměkčené darech atp. však tím se vysvětluje, že doba měkčení re (rь) v ŕe, ře již byla prošla, když novotvar s -ech vznikati počal.– Tvary -ech jsou tedy novotvary; v jazyku starším jsou ještě řídké, ale množí se pak, zvláště při kmenovém -n, -d, -t, kdež jsou v nč. pravidlem. Na př. v darech, odporech, tolarech, rozdílech Us.;– u pohonech Rožmb. 90, w honech KolB. 1519, KolČČ. 215ᵇ (1554), w zahonech KolEE. 464ᵇ (1717); o pánech, mlýnech, klínech, hejtmanech atd. nč. Us.;– na hodech Pass. 377, KolA. 1514, Br. Isa. 5, 12, w urzadech Ol. Num. 2, 17, v Zidech t. j. židech KolA. 1511, na żydech Háj. 107ᵃ, w Nebowidech KolB. 1521, w Saudech Háj. 337ᵃ, o ſaudech KolČČ. 296ᵇ (1559), při Saudech KolEE. 37ᵇ (1675), w pokladech Br. Jer. 49, 4, w rodech t. Ex. 6, 16;– na rtech ŽWittb. 44, 3, na ſſatech KolČČ. 210ᵃ (1554), na klenotech t. w pocztech KolEE. 3ᵇ (1661), na mlatech t. 329ᵇ (1721), na gruntech t. 136ᵇ (1725);– na ſrbech DalC. 58;– na příkopech, sloupech, stavech, domech, krámech, vozech, klasech atd. Us. Šíření koncovky -ech podporováno tím, že se při ní souhláska kmenová zachovávala beze změny, dar-darech, pán-pánech atd., proti náležitému tvaru dařích, páňích atd.; provedeno tedy v posledních dvou stoletích do té míry, že -ech je pravidlem, kromě kde souhláska kmenová je hrdelná, na př. pták- o ptácích, roh- na rozích, ženich- o ženiších; a i sem vniklo -ech místy v nář. stjick.: o vojákech, po kanárkech, v osmi rokech, rohlíkech, na břehech, ve stohech, v kožuchech, o ženichech BartD. 88 a j., jsouc tu v době novější jen mechanicky přivěšeno, což vysvítá z toho, že neměkčí a že se vyskytuje ve všelikých lokálech množných, také u kmenů měkkých a ženských, na př. o chłapcech, po křížech, na polech, na rybech, po lukech, na rukech, o ženech, v novinech, o sestrech atd. BartD. t. a j.
Novotvary s konc. -ech podle i-kmenů jsou také v srbchorv. od XIV stol., na př. trudeh, narodeh, zakoneh, dareh Danič. Istor. obl. 134.
3. Koncovka -och je podle ŭ-kmenův, z -ъchъ.
Je tedy po právu v nářečích slovenských, která mají o ve střídě za ъ, tedy -ochъ za -ъchъ. Tu jest i pravidlem, tedy na př. rohoch, věkoch, žákoch, ženichoch, daroch, kaproch, zuboch, hadoch, psoch Dolež. 29–36, chlapoch, duboch Hatt. slc. 67 atd.
Ale jest i za hranicemi uhersko-slovenskými, na př. chłapoch, obrazoch, duboch, BartD. 17 a 18 (zlin.), o vtákoch, vojákoch, stohoch t. 31 (pomor.), bratroch, vtákoch, na stromoch t. 52 (dol.), chłapoch, obrazoch t. 66 a 67 (val.), chłapoch t. 82 (hran.), po staříčkoch, o vtákoch, po stromoch t. 88 (stjick.), chłapoch, duboch, komároch, po čertoch, častěji než -ech Btch. 265 a 423 (dolnobeč.); místy jest -óch, chłapóch, dubóch BartD. 84 (stjick., s délkou ráznou), zdloužení je tu vlivem délky v rybách
![[61]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00063.jpg){kind=link}