[37]číslo strany tisku(val.), Btch. 264 (dol.-beč.), chłopovi BartD. 111 (laš.), slc. chlapovi i chlapu Hatt. 66. Koncovka -ovi je zřetelnější, a proto se šíří. Vyvinul a ustálil se tu jistý usus. Zvláště jest -ovi oblíbeno, když substantivum je bez přívlastku, na př. Prokopovi, sedlákovi atd.; když při jméně je přívlastek, bývá koncovka -u i -ovi, na př. k svatému Prokopu n. Prokopovi, mladému Vojtěchu n. Vojtěchovi, našemu Václavu n. Václavovi, českému sedláku n. sedlákovi atd., srov. Dobr. Lehrg.2 170. Substantiva Bůh, duch, Kristus mají jen -u: Bohu, duchu, Kristu; stč. bylo též Kristovi, kryſtuowi Kruml. 30ᵇ. Subst. pán samo o sobě má dat. pánovi i pánu; v úkolu přívlastkovém je vždycky panu, na př. panu kmotrovi Dobr. I. c. Když název osoby je složen ze substantiv několika, bývá -ovi při hlavním z nich a ostatní mají -u, na př. Pavlu Šafaříkovi, panu Josefu Novákovi atd.; ale druhdy bývá -ovi vícekrát a třeba veskrze, na př. panu Josefovi Novákovi, neboztijkowi Girzijkowi Holarkowi KolČČ. 11ᵇ (1542) atd. Ve rčeních k sv. Janu atp. může se rozuměti osoba (sv. Jan), anebo nějaký předmět jiný (svátek sv. Jana, nebo kostel, nebo socha); u Nudož. 23ᵃ jest k sv. Janu = ad aedem divi Joannis, a podobně Dolež. 26 k sv. Pavlu = kostelu n. svátku.
Jména předmětů neživých mají dat. -ovi zřídka, a bývá tu mnohdy zřejmo, že předmět neživý je pojat jako by za živý nebo dokonce personifikován. Na př. úsilno sě oltnowy spierati AlxV. 432, Ježíš káza wyetrowy EvSeitst. Mat. 8, 26, jdi k větrovi (personif.) Kulda, 1, 199, (nebude přirovnána) ani kameni ſardynykoui ani zaphieroui lapidi sardinicho saphiro Ol. Job. 28 16, podobno jest královstvie nebeské kwaſowi EvOl. 296ᵇ, tyrowi a Sydonowy lechčejí bude t. 291ᵃ, fikowi i jeho pánu Comest. 242ᵃ, tomu kunſſtowi t. 223ᵃ, kvietie podobné k ſſaffranowy Mill. 97ᵇ, podobenství k Penižkowi (rostl.) Háj. herb. 153ᵃ, bylina k Barwinkowi podobná t. 286ᵇ, rci k Wýchodowi Br. Ezech. 28, 2, k Měſýcy Auguſtowi VelKal. 250; tomu dubovi, tomu špalkovi Us. (potupně o člověku) atp.
Místo -ovi bývá -oví: anděl zjěvil sě oziepowij EvZimn. 8, rychtarzowyi Boh. 349. Blahoslav vytýká, že písaři zvláště na konci -i chybně prodlužují a píší: panu Janowj, Petrowj Blah. 261.
Z -ovi vynechává se v, srov. I. str. 438, a jest pak -oi, -oj a z -oi také -oji. Na př. chłapoi, bratroi, žebrákoi BartD. 110 a 112 (opav.), tatičkoi Šemb. 56 (opav.), chlapoj, hadoj Šemb. 20, 22, 25 (lužn., domažl., stř.-česk., sev.-česk. a vých.-česk.). Tak bývalo zajisté již v stč.; doklad pro to není znám, ale vysvítá to z lok.: o jeho svnu Boleſflawoy PulkR. 27ᵇ.
Srov. dat. oráču, meču, -ovi § 57.
30.Sing. lok. chlupě, dubě; -u; -ovi.
1. Koncovka vlastní jest -ě, psl. -ê. Souhlásky kmenové jsou před ní
![[37]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00039.jpg){kind=link}
