Ve jménech francouzských souhláska na konci se nevyslovuje, na př. Marat, Dumas atp. V tvaru skloněném může se vysloviti, na př. Marata Us.; když se nevyslovuje, tu nemá se také skloňovati, na př. gen. Alexandra - Dumas (nikoli Dumasa, poněvadž není zvykem vyslovovati zde -sa).
2. Jména rodu ženského řídí se podle možnosti těmi vzory českých jmen ženských, ke kterým ukazují jejich koncovky; na př. jména Laura, Modena, Altona atp. skloňují se podle vz. ryba; La Manche (vysl. Manš), Marseille (vysl. Marsej) podle vz. duše (hráz’); atd.
Vůbec pak počešťují jména ženská často svou koncovku již v jedn. nominativě: jména osobní přijímajíce koncovku -ová, na př. Gottschedová, Vulpiová, Maintenonová atp., nebo koncovku -ka, na př. Stuartka, – ostatní pak měníce podle možnosti koncovku domácí v českou -a, na př. Grišeldis č. Griselda, Mathilde č. Mathilda, Garonne č. Garonna, enquête č. anketa atd.
3. Jména rodu středního řídí se podle možnosti zase příslušnými vzory rodu středního; na př. jména Jericho, Ohio, kakao, indigo skloňují se podle vz. město, – kanape gen. -e dat. -i atd. podle vz. moře; – páže, z franc., skloňuje se jako kuře, gen. pážete, pl. pážata, – a tak bývá někdy také baše, paše skloňováno: gen. -ete, pl. -ata, v. § 198.
477. Cizí jména místní, jež jsou původem pomnožná, berou se někdy za tvary čísla množného, na př. Nordhausy, Tubinky, gen. z Nordhaus, do Tubink atd., ale většinou béře se cizí nominativ za základ skloňování číslem jednotným: z Nordhausenu, z Toursu atd.
478. Jména cizí složená, jako na př. Villa Franca, Marco Polo, Don Carlos, Thurn-Taxis atp., skloňují se obyčejně jenom v druhé či vůbec poslední své části: gen. do Villa Franky, od Marco Pola, Don Carlosa, Thurn-Taxise, dat. k Villa France, Marco Polovi, Thurn-Taxisovi atd. Us.; Don Diego, prohlášení Don Diega za vladaře Malý Amer. 4, 296; San Pedro, L’Olonois zmocnil se města San Pedra t. 5, 293 atd. Příklady z textů starších: Mahmut baša, od Machométa Baſſy VelKal. 257, tatařín přikázal se Mahmut Baſſowi Háj. 440ᵃ, pro Mahmut Baſſu t. 436ᵇ, Mahmut Baſſy nositi musili t. 440ᵃ, lid s Mahmut Baſſu t. 436ᵇ; Hans Miller, nám supplikací od Hans Millera dodána jest List. r. 1568 Pras. 11; Hons Bernart atp., skrze Hons Bernarta Čern.Zuz. 172, abyšte Hons Jakuba pozdravili ŽerKat. 97, co za Hons Devitem (de Witte) bylo t. 101. – Způsob opáčný jeví se v gen. Rejna Kolína, z Reyna Kolijna VelKal. 121 a j.; zvláštnost podle němč., jako by z nom. (nedoloženého) Rejn-Kolín.
479. Někdy – nejčastěji v stč. překladech – bývá v kontextu českém slovo cizí v pádu svém cizím místo v příslušném českém. Na př. všichni světí patriarche a proroci ŽKlem. 136ᵃ t. j. lat. pl. nom.
