Pro vokativ tvarů zvláštních není, béře se za ně, jako ve skloňování zájmenném, vždycky nominativ.
Poznam. 1. Výklad zde právě podaný zakládá se na theorii trvám bezpečné, že výrazy dvoučlenné a se skloněním oboustranným nom. dobrъ-jь gen. dobra-jego dat. dobru-jemu atd. byly kdysi ve všech pádech, číslech a rodech; tvary historické stč. i nč. vyvozuje z oněch výrazů původních jednak změnami hláskovými, jednak analogií tvaru vlastních, t. j. tvarů téhož kmene a skloňování, na př. gen. dobrého podle nom. dobré atd. Naproti tomu jest jiný výklad (v Radu akad. jihoslov. CXII str. 81 a v Jag. Arch. 16, 545), který gen. dobrého atd. analogií podle mého atd. vysvětluje. K tomu připomínám:
a) V stč. je sg. dat. lok. fem. dobřiej a lok. masc. neutr. dobřiem, a tvary ty mění se v dobréj a dobrém. Změnu tu lze in theoria vykládati dvojako: buď 1. podle jiných tvarů téhož adjektiva, které mají dobré- po právu, nebo 2. napodobením possessiva sg. dat. lok. fem. méj, lok. masc. neutr. mém. Ale vskutku uzná trvám každý, že změna dat. lok. fem. dobřiej v dobréj je podle těch tvarů téhož adjektiva, které mají -ré- po právu, hlavně podle sg. gen. fem. dobré, změna pak lok. dobřiem v dobrém že je podle nom. dobré gen. dobrého dat. dobrému atd., a že analogie vzdálených tvarů possessivních méj a mém sotva tu měla vlivu; a proto myslím, že ani gen. dobrého dat. dobrému atd. netřeba vysvětlovati analogií podle mého, mému atd., když tu jest analogie mnohem bližší v sing. nom. akk. neutr. dobré atd.
b) Také v du. nom. akk. fem. neutr. je vedle náležitého a dochovaného tvaru dobřiej tvar nový dobréj atd. Kdyby byl správný výklad, že dobrého je podle mého atd., tedy měl by se také tento novotvarý dual nějak podle du. mój vysvětlovati; ale k mój je du. nom. akk. fem. neutr. vždycky moji, pro novotvar dobréj není tu nijakého vzoru ani podnětu, novotvaru toho nelze vykládati jinak než napodobením těch tvarů, které mely dobré- po právu nebo dříve, a to vede k tomu, abychom týmže způsobem také gen. dobrého atd. vysvětlovali.
c) Kdyby byly gen. dobrého, dat. dobrému atd. novotvary podle mého, mému atd., tedy by měly býti stejného původu také gen., dat. atd. vzoru pěší, a měly by stč. zníti gen. pěšého, dat. pěšému atd.; za to je však gen. pěšieho, dat. pěšiemu atd., patrně analogií podle sg. nom. akk. pěšie, – a v tom je svědectví, že také parallelní gen. dobrého, dat. dobrému atd. je podle sg. nom. akk. dobré. –
Poznam. 2. V sing. nom. akk. neutr. dobré z dobro-je vzniklo -é z -o-je. Podle toho mohly by se i pro gen. dobrého, dat. dobrému atd. předpokládati tvary dobro-jego, dobro-jemu atd., t. j. tvary složené, ve kterých byl členem prvním kmen neskloněný dobro- a členem druhým skloňované demonstrativum jego, jemu atd., srov. Mikl. I3164; spřeženina
