příslovečného) propadlo i mimořádné změně hláskové (srov. Listy filol. 1880, 295 sl.); v -é- nestahuje se -uje- nikdy; proto nelze také dat. dobrému vyvoditi z dobrujemu a dlužno hledati výkladu jiného; a odporoučí se výklad týž, jako při gen. dobrého, totiž že také dat. dobrému je podle nom. akk. dobré atd., – a rovněž tak pěšiemu podle nom. akk. pěšie: –
sing. lok. masc. neutr. dobrém; tvar tento vstoupil na místo staršího dobřiem, vzniklého z dobrê-jemь, o němž v. zde nahoře; dobrém jest patrně novotvar, který přijal -é- místo -ie- analogií podle nom. akk. dobré atd.; v památkách stč. oboje se vyskytuje, dobřiem i dobrém, ono jako archaismus, který časem zaniká, toto jako tvar obyčejnější, který během času tvar starý docela vytiskuje; –
sing. dat. lok. fem. dobréj; tvar tento vstoupil na místo staršího dobřiej, vzniklého z dobrê-ji, o němž v. zde nahoře; dobréj jest patrně novotvar, s analogickým -é- místo -ie-, podle pádů jiných (sg. nom. akk. neutr. dobré atd., a zvláště sg. gen. fem. dobré); v památkách stč. oboje se vyskytuje, dobřiej i dobréj, ono jako archaismus, jenž za nedlouho zaniká, toto jako tvar obyčejnější a víc a více se šířící; –
sing. instr. masc. neutr. dobrým, pěším; tvar oboustranně skloněný zněl dobrъmь-jimь, pêšьmь-jimь; z toho nelze způsobem správným vyložiti dobrým, pěším, poněvadž -ъmьji-, -ьmьji- se nemění v č. -ý-, -í-: třeba tedy výkladu jiného; a tu nabízí se opět jakožto nejpodobnější výklad z analogie: -ý-, -í- je zde podle tvarů těch, které je měly a mají po právu, tedy podle sg. nom. masc. dobrý, pěší, plur. gen. dobrých, pěších, a zvláště podle syntakticky sdruženého plur. instr. masc. neutr. dobrými, pěšími; –
du. nom. akk. fem. neutr. dobréj, místo staršího dobřiej; změna stejná jako v sing. dat. lok. fem.; –
du. dat. instr. dobrýma, pěšíma; tvary oboustranně skloněné zněly masc. neutr. dobroma-jima, pêšema-jima, fem. -ama-jima; z těch nelze vyvoditi -ýma, -íma, a třeba zde výkladu téhož, jako při sing. instr. masc. neutr.; –
plur. dat. dobrým, pěším; tvary oboustranně skloněné zněly masc. neutr. dobromъ-jímъ, pêšemъ-jimъ, fem. -amъ-jimъ; z těch nelze vyvoditi -ým, -ím, a třeba výkladu téhož, jako v případě předešlém; –
plur. lok. dobrých, pěších; tvary oboustranně skloněné zněly masc. neutr. dobrêchъ-jichъ, pěšichъ-jichъ, fem. -achъ-jichъ; z toho nelze vyvoditi správně -ých, -ích, třeba tedy výkladu z analogie, jako v obou případech předcházejících; zvláště tu byl vzorem pl. gen. dobrých, pěších, poněvadž ve sklonění zájmenném je pl. lok. těch, jich atd. stejný s pl. gen.; –
plur. instr. fem. dobrými, pěšími; tvary oboustranně skloněné zněly -ami-jimi; z toho nelze vyvoditi -ými, -ími, a třeba zase výkladu z analogie, jako v případech předcházejících.
