(psáno mně) a z toho dále ňe (psáno nè): do mnie Brig. 72, beze mnie Jeron. 121ᵇ, ode mně Beck. 1, 38, budeš-li ty slúžiť u mně Suš. 2, ode mně BartD. 2, 78 (han., olom.), mně t. 31 (pomor.), t. 89 (stjick.), t. 93 (kel.), t. 118 (laš.), ně t. 2, 255 (žďár.).
Když mě se změnilo ve mně, jest mně = gen. mei a spolu dat. mihi; v tom je podnět, aby také tebe, sebe se přiblížilo k dat. tobě, sobě, a jest tudy gen. tebě, sebě BartD. 118 (laš.). Z toho pak vzniká v témže nářečí dále teje, seje BartD. t., do teje Šemb. 61 (ostrav.), změnou patrně stejnou, jako v dial. rus. gen. teja, seja z tebja, sebja Mikl. 3² 303.
V 2. os. mění se ť- v dial. c- jako v akk., viz nahoře; na př. od cebe Duš. 412 (slc., šariš.).
Ve zvratném pak sě- bývá dial. śe-, še-, jako v akk.
Sing. dat. lok.
Dat. mi, ti, si, na př. rozpravili mi mihi ŽGloss. 118, 35, by mi sě to státi mohlo Pil. c, takto thi poslúžu DalH. 30 atd. (pro dat. si nemám dokladů starých, bývá za něj sobě), dosud Us. spis. i ob., mi. ti, si BartD. 23 (zlin.), t. 73 (val.), t. 2, 24 (han., holeš.) a j., Hatt. slc. 91; – v nář. laš. ći, śi BartD. 118, – ve lhot. ztvrdlé my, ty t. 45, val. sy, nechte sy teho t. 347; – mji t. 272 (jemn.) a j., mji doudl.; – odsutím samohlásky m’, dé m’ to Šemb. 43 (mor., horsk.), ť, s' BartD. 2, 216 (třeb.).
Změnami zde nahoře vyloženými jest také gen. a akk. mně, stejně znící s dat. mně; v tom pak je podnět, aby také za enklitické dativy mi, ti, si se braly akkusativy kratší mě, tě, se atd., a jsou pak dativy tvary vlastně akkusativní:
ḿa, ťa, sa, na př. ukaž mja to Duš. 409 (mor., Rožn.), ťa (= ti) Šemb. 43 (mor., horsk.), kdo sa ta dostane, dostan ṡa ta Janko Duš. 413 (slov., m. ťa), lehnul sa, ja sa tu śednu BartD. 136 (sev.-opav.);
mě, tě, se, na př. ke mě BartD. 2, 24 (han., holeš.) a j., ku mě t. 118 (laš.), ke mjė t. 2, 79 (bystř., místy) a j., – aby Tě něco, můj synu, neškodilo ČernZuz. 279, aby Tě něco neškodilo t. 281, děkuju tě moja milá Suš. 170, nevěřila bych tě t. 307, uškodil tě Šemb. 36 (mor., ob.), já tě dám BartD. 2, 50 (kojet.), já tě povim t. 2, 99 (vyšk.), to ťė povidám t. 2, 141 (zábř.) a záp.-česk., – já se (= si) uškodím Šemb. 31 (krk.), schoval, se peníze t. 36 (mor.), sedl sem se BartD. 2, 171 (brň.), sednime se, já se to vemu t. 90 (stjick.), sedni se, daj se pokuj t. 118 (laš), vem śe t. 98 (též), së t. 2, 78 (han., olom.); – o mě t. 118 (laš.), t. 2, 24 (han., holeš.), t. 2, 50 (přer.) a j.; – v nář. podkrk. jest se a podle toho i te, té, se (= si) podkrk. 53, nevěďal sem co se i té (sic, = sobě i tobě) koupiť mám t., já te (= ti) dám Šemb. 31.
V 2. os. mění se ť- v dial c- a jest ći, ci, cʼ, na př. něco ći povim
