Duš. 413 (slez ), nedam ci vienečka t. (dial. slc.), nečaruvala som c’ t. (též.).
Ve zvratném pak sě bývá ś-, sⁱ- : vem śe BartD. 98 (laš., viz zde nahoře), obachme sě oči utirali Duš. 415.
Dat lok. mně, tobě, sobě, na př. mnye mihi ŽGloss. 38, 5, tobie děkovati Kunh. 150ᵃ, ſobie ŽKlem. 63, 6, uu tobie, uu ſobie Kunh. 151ᵃ atd., dosud Us. spis. i ob., chrom. 278, BartD. 31 (pomor.), t. 72 a 73 (val.), t. 118 (laš.), t. 2, 78 (han., olom.), t. 2, 171 (brň.) a j.; – mne vysl. mňe Hatt. slc. 91, – tobě, sobě BartD. 23 (zlin.); – ze mně jest odsutím ně BartD. 27 (záhor.), t. 52 (dol.), t. 72 (val.), t. 2, 255 (žďár.), – v nář. lhot. ztvrdnutím mne, ke mne t. 45 srov. I. str. 372.
Jiné tvary dial.:
mňa, toḃa, soḃa, kontaminací s akk. -a (-ę), viz nahoře sa m. si; na př. odevři mňa Suš. 16, šla sem sobja k muzice t.494, mňa, tobia, sobia Šemb. 52 (hornobeč.), že mnia už je muže třeba Duš. 409 (ze Suš.);
mni, tobi, sobi, podle dat. mi atd.: k ſoby Orl. 6ᵃ a j., ke mni, o mni, na mni BartD. 82 (hran.), t. 89 (stjick.), t. 93 (kel.), t. 118 (laš.), t. 2, 24 (han., holeš.) a j., k tobi, sobi t. 2, 136 (zábř.); – ze mni jest odsutím ni t. 37 (stráň.);
mne, matením s akk.: mne BartD. 23 (zlin.), ke mne, o mne t. 118 (laš.);
tebě, sebě: tebě, sebě Kotsm. 10 (doudl.), já ti tebě dám t. 28, tebě, sebě BartD. 31 (pomor.), t. 35 (alenk.), t. 37 (stráň.), t. 38 (velick.), t. 73 (val.), t. 118 (laš.), žádnému sem růže nedávala ani tebě nedám Suš. 353, ch tebe, k sebe BartD. 42 (hroz.), tebe, sebe Hatt. slc. 91; -eb- v tebě sebě může býti za -ob- podle gen. akk. (tebe atd.), ale také může být i staré a původní (-ob- jest jen v češt., pol. a mrušt., v slovanštině ostatní pak -eb-); –
teje, seje v nář. laš. BartD. 118, odsłužim śe teje t. 361, osedłoł seje kuňa t. 360, (ptáčata) nařikały seje t., mumy seje sami potravy hledać t., srov. stejný sg. gen. zde napřed. –
Sing. instr. mnú, tobú, sobú atd. Na př. se mnu AlxBM. 3, 39, se mnŭ Jid. 102, nade mnuv Pror. 51ᵇ, przyede-mnu Alb. 62ᵃ a na stejném místě v rkp. AlBM. prziedempnu (se vsutým -p-, srov. I. str. 420), za mnv́ BiblB. Mark. 8, 33, ſ tobu Kunh. 151ᵃ, AlxM. 6, 6, přěd tobu ŽKlem. 38, 6, ŽWittb. tamt., přěd tobuv Pror. 28ᵃ, nad tobuv t. 22ᵃ atd., – z ſobu anjely přivodíš Kunh. 148ᵇ, přěd ſobu ŽGloss. 85, 14, przie-ſobu ŽWittb. tamt., mezi ſobu Hrad. 15ᵇ, mezyſſobu DalC. 93, mezi suobú List. r. 1386 (Výb. 1, 1014), mezi ſobuv Pror. 7ᵇ, t. 118ᵃ.
Koncovka -ú zachována v nářečích: mnú, tebú, sebú BartD. 23 (zlin.), t. 72 a 73 (val.) a j. Jindy však mění se a jest mnau, tebau, sebau, v stč. doby pozdější, srov. I. str. 260 sl.; – mnou, tebou, sebou Us. spis. i ob., s tebou BartD. 2, 255 (žďár.) a j., t. 355 (kel.), Hatt. slc. 91; – mnó,
