kázal t. 383, vlasti giez tebe neznaly ŽWittb. 78, 6, vlasti giez si učinil t. 85, 9, na nie super eos ŽGloss. 77, 31, pro nye (hříchy) Modl. 8ᵇ, ŽWittb. 104, 14, na nye (hříšné) Pass. 408, pro nye (rány) Modl. 8ᵇ poklady na nyezto sě ptáš Pass. 429, dary za nyez proši Modl 15ᵇ atd. S odchylkou ve kvantitě: vrtříc na nije Štít. ř. 63ᵇ, na nijez patře Jeremiáš die t. 84ᵃ. Z toho pak sklesnutím jotace je, ňe (psáno ně); jež, ješto v textech starých a přísných jest odchylkou syntaktickou (relat. absol.).
Neutr. nom. akk. Tvar nepřehlasovaný ja, ňa nedochován. Přehlas. jě, ně, -že: rozpustí gie ea ŽGloss. 147, 18, nevěrná srdcě, čímž gie viece lidé ctie, tiem viece pychají Pass. 426, aby gye utěšil t. našě srdcě plur. Modl. lᵇ, královstvie giez jména tvého nevzývaly quae ŽWittb. 78, 6, giez mi jsú pověděna quae tamt. 121, 1. Z toho pak je, ňe, jako nahoře.
Plur. gen. jich, nich, -že. Na př. gich mysl svD. 50, břiech gich úst řěč rtóv gich ŽKlem. 43ᵇ, v ústech gich ſirdcze gich ŽWittb. 5, 10, gych každý AlxV. 1223, na gych koních DalC. 10, gych dielo t. 1, gich oltářě zbořil Pass. 303, gichze nectili ŽWittb. Deut. 17 atd., nč. jich. nich Us.;dial. ich BartD. 24 (zlin.), Hatt. slc. 92, místy také v Čechách (Duš. 428). Místo -i- bývá u, e: yuch řěč Pass. 354, yucli jazyka t. 361, dobytek nerad giech (vod) pie Mill. 21ᵃ, každý z niech t. 42ᵃ; srov. I. str. 217 a 219 sl. S kvantitou odchylnou jích, ních BartD. 75 (val.), t. 85 (stjick.), a tak již v textech starších: od nijch Háj. 1ᵃ, KolČČ. 2 (1563) aj.
Slabikou je- analogií přidanou vznikl z jich tvar delší jejich. Toho doklad nejstarší jsou: tako gye gych (sic) sled pohyne AlxV. 18, podle gegych skutkóv EvVíd. Mat. 23 3, město gegych t. Luk. 4, 29, v domu gegich EvOl. 139ᵇ, učenie gegych t. 130ᵇ (častěji v EvOl.), vinú gyegich Brig. 82ᵇ, tiem gegich vše utěšenie zrušíš NRada 1822 rkp. B atd. Tvar jejich nemá dokladů starších nad EvVíd. a AlxV. I v XV stol. ještě zřídka se vyskytuje, ale přece znenáhla se šíří vedle jich. Vyvíjí a ujímá se pak i rozdíl významový mezi jich a jejich: ono jest genitiv významu všelikého, toto possessivního; a tak jest dosud. Ve významu tom pojímá se jejich dále za přívlastek souřadný, a v tom pojetí dostává v některých pádech i flexi, zejména v sg. gen. a dat. masc. neutr. a v pl. instr., tedy v těch pádech, kde je v českém skloňování zájmenném a složeném pádovou příponou plná slabika; na př. jejich syn gen. jejichho syna, dat. jejichmu synovi BartD. 37 (lip. a stráň.), jejichho, jejichmu Us. ob. (Listy filol. 1874, 48), pl. instr. jejichma, hejtman s jejichma vůdci porozprávěl Bouře 1775.
V nář. han. je místy jehích, vzniklé z je-ich, jejich, a to se skloňuje:
