dokladů;du.dat.instr. jejíma, jako pěšíma: před nohama gegjma Ben. Súdc. 5, 27;
pl.nom.masc. její, jako pěší: zažženi sú stanové gegy Pror. 101ᵃ, vrahové gegy t. 104ᵃ atd.; tu neúží se -ie v -í, doložené zde její není tedy zúženina z jejie, nýbrž novotvar podle pěší;
pl.gen.lok. jejích, jako pěších: všěch gegych údóv Modl. 77ᵇ (2krát), všěch údóv gegych t. 141ᵇ, na weziech gegich ŽTom. 47, 13, na giegichzto (t. země) polích Ol. Deut. 8, 7, lvíčat gegijch Ben. Job. 38, 39, na gegijch očích t. Jos. 10, 17, dědictví otce gegijch (t. dcer) Br. Num. 27, 7, na obou koncích gegjch (t. Slitovnice) t. Ex. 37, 8 aj.;
pl.dat. jejím, jako pěším: k gegym nohám Kruml. 359ᵃ, mluvil bratřím gegjm Br. Gen. 34, 11, knížatům gegjm t. Jer. 1, 18 a j.;
pl.instr. jejími, jako pěšími: jejími Němkyněmi DalJ. 46 (Ješ.), jejiemi hraběnkami i jejiemi pány Lobk. (Výb. 2, 1126), nad syny gegjmi Br. Oz. 2, 4, zbitými gegjmi t. Ezech. 35, 8 a j.
V nář. han. je její místy změněno v jehí (postupem: její-jeí-jehí), na př. do jehí tváří Suš. 125. Tvary jeho skloňované zní: sg. gen. jehího, dat. jehímo, lok. jehím atd. BartD. 2, 193.
V některých pádech neliší se koncovka adjektivní od koncovky genitivu jejie, zejména v sg. nom. akk. jejie tělo, sg. nom. fem. jejie ruka, gen. jejie matky, du. nom. akk. masc. jejie dva bratry, plur. akk. masc. jejie skutky, pl. nom. akk. neutr. jejie slova, a fem. jejie prosby; tu všude je koncovka stejného znění -ie, budiž jejie podřadný genitiv = atn⅛ anebo souřadné adjektivum. Tu také při změně, o které zde je řeč, tvar se neměnil. Ale změnilo se pojetí: tvar jejie, který byl původně podřadným genitivem zájmenným, vzal se za souřadné adjektivum.
Adjektivní její, -ie, -ie ovládlo a je pravidlem v češtině spisovné a většinou také v nářečích obecných, mimo totiž některá nářečí východní. K textům starším, ve kterých jest adjektivní její pravidlem, patří v XV stol. Tkadl. a Bel.; od stol. XVI jest, jak již nahoře pověděno, pravidlo to v platnosti všeobecné. Od stol. XVII také mluvnice je potvrzují, na př. Nudož. 28ᵇ, Drach. 79, Rosa 129, Pelzel² 161 atd., a tak jest dosud v usu spis. a ob. Tomíček v mluvnici 1851 str. 118 prohlásil to však za chybu, a odtud vyskytuje se tu onde jako zvláštnost neskloňované její, na př. o její hlasu ErbenPís (1864) str. VII, výklad hudebního její hlasu t. VIII, obdivovala se její básním Libuše 22, I 263 atd.; proud jazyka se těmito zvláštnostmi nezastaví ani neobrátí, ale historická mluvnice má povinnost, o nich se zmíniti.
V některých nářečích východních změna genitivu jejie v adjektivum její, -ie, -ie však nepronikla. Vidí se to z dokladů na začátku tohoto § uvedených, a potvrzuje to výslovně Nudož. 36ᵇ pravě, že Moravané a Slováci užívají „relativa ženského“ její (gegi; „relativem“ rozumí Nudožerský zájmeno
