Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<453454455456457458459460461>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

jsou dъvo-, dъva-, obo-, oba. V oba dějí se se začátečným o- změny stejné, jako jsou zpomenuty při on- v § 385.

Du.nomakk.masc. dva, oba: dwa rohy AlxB. 6, 41, oba sobě sě shúbista Jid. 54 atd., dosud Us., Btch. 377 dbeč.), slc.; – druhdy bývá rozdíl: nom. životných jest dvá, obá, a naproti tomu nom. neživotných a akk. jest dva, oba; rozdíl ten jeví se již v jazyku starším a vznikl bezpochyby napodobením stejného rozdílu, jenž býval ve tří, čtyří a tři čtyři; doklady tomu: dwá králové VelKal. 60, dvá císařové t. 249, obá císařové t. 267, obá dobré otce měli t. 249, dvá nedvědi Beck. 1, 181, obá kapitánové Malý Amer. 1, 4, 82 (tu vždycky -á), nom. dvá, vobá, akk. dva, voba Šemb. 23 (středočesk.), nom. vobá dvá, akk. voba dva t. 43 (han.), nom. dvá chłapci a dva cepy BartD. 24 (zlin.), dvá, obá a dva, oba t. 56 (dol.), t. 74 (val.), t. 93 (kel.), chrom. 281, dvá pánové obá zemanové Suš 36, budem bojovat obá dvá t. 81, a také slc. dvá, obá v. dva, oba; slc. je též nom. dvaja, obaja Hatt. slc. 100.

Za akk. bývá též tvar gen.: má dvoch synóv BartD. 42 (hroz.), má dvoch bratrůch, było nás dvoch t. 74 (val.); změna syntaktická.

Fem. dvě, obě: dwe řěcě t. j. dvě DalH. 31, straně nabie t. j. na ’bě, na obě AlxB. 1, 41 atd., dosud Us.; slc. dve, obe.

V AlxB. psáno: člověky obie bohatá 3, 35; omylem m. oba. – Dial. jest: dvě-a-dvacet synkův BartD. 119 (laš.), dvi-a-dvacet atp. t., obi-dva t. 42 (hroz.); ve výrazích těch jest místo žádaného dva, oba ustrnulé -ě, a v ustrnulině provedla se snadno změna další v -i.

Du.gen.lok. dvú, obú, -au, -ou: pás o dw zubú t. j. dvú ŽGloss. 167ᵇ, ode dwuv králi Pror. 6ᵃ, po dwuv letú t. 77ᵃ, plášč obuv přikryti nemóže t. 20ᵃ, ſ oobu stranú t. j. s-óbú ML. 2ᵇ, ſ vobu stranú t. j. s-uobú Koř. Jan. 19, 18 atd., nč. dvou, obou Us. spis. dílem i v nářečích: gen. i lok. dvú BartD. 74 (val., místy), slc. spis. – V textech starších bývají odchylky: z obbuow stran Mill. 40ᵃ, druhých obuow stavóv Ctib. Jg., obuov (rkp. bezpochyby obuow) práv Tovač. 28, we dwuo nedělích KolČČ. 102ᵃ (1549), z těch dwuo díluo t. 127ᵇ (1550), od stran obuo t. 79ᵇ (1547) místo obú, dvú, zvratnou analogií a matením s gen. plur., srov. I. str. 244 a 263.

Časem – od XVI. stol. – přistupuje ještě koncovka -ch, podle plur. gen. lok. sklonění zájmenného a složeného těch, dobrých; tvary -ch se pak šíří a v nář. ob. jsou po většině pravidlem. Příklady: we dwauch Háj. herb. 88ᵇ, obauch synů Pam. 3, 6, o dwauch hvězdách Papr. Ob. 4, dwauch lok. proti dwau gen. Nudož. 38ᵃ, podle dwauch šultpryfů KolK. 29ᵃ (1611), z obauch stran KolEE. 147ᵃ (1621) a j., po dwauch hodinách ČemHeřm. 239, ze dwauch kádí Lún. reg. 1647, obauch bratří Lún. list. 1657, dwauch chlívků KolEE. 241ᵃ (1668), we dwauch letech t. 337ᵇ (1671), dwauch Drach. 88, dwauch v. dwau Rosa 117 a 118, od těch dwauch

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).