nelze jich bráti za omyly, a vznikly tedy působením těch tvarů, které mají -r- právem.
V nč. dvojslabičném sg. nom. vok. máti, akk. máteř je dlouhé -á-, a v trojslab. gen. mateře atd. krátké -a-; podle toho čekali bychom -á- i ve dvojslab. pl. gen., ale doklady svědčí pro -a-.
Sklonění vzoru máti – ovšem s pominutím tvarů -ra a -ka, které mají skloňování shodné s a-kmeny, – jest toto:
sing. nom. máti; -ě; máť; -eř
vok. máti; máť, -eři
akk. máteř; – máti
gen. mateře; -eři; – máti, mátě
dat. lok. mateři
instr. mateřú, -iú, -í; – mátí
du. nom. akk. vok. mateři
gen. lok.–
dat. instr.–
plur. nom. akk. vok. mateře
gen. mater, -eř, -eří
dat. (mateřem, -řím)
lok. (mateřech, -ích)
instr. (mateřmi).
Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.
374. Sing. nom. máti, dci, stsl. mati, dъšti, s konc. -i z býv. -e v. § 7; na př. má maty ApD. b, vlastná maty Jid. 115, dczi ysakarowa LMar. 18, dczi AlxB. 7, 15, DalHr. 9, maty raylchzĭ JidDrk. 43, země jest maty každého DalC. 67, jeho dczy t. 39, maty ŽWittb. 26, 10, tvá dczy i tvá mati Hrad. 121ᵇ, zla dczy Štít. uč. 23ᵇ, ješto (šlechetnost) jest maati jiných Štít. ř. 149ᵃ, zla dczi meretrix Ol. Gen. 38, 21, t. Deut. 23, 17, MamB. 14ᵇ, dci diáblova ŠtítBud. 70, mati Comest. 35ᵃ, otec a máti ŠtítV. 38, máti CkelčP. 25ᵃ atd., máti Us. spis., mati Hatt. slc. 74; – mátě, dcě, podle ja-km.: vlastná matye AlxM. 3, 16, matie má ŽKlem. 18ᵃ, t. 144ᵃ, matie ŽWittb. 50, 7, by matie Hrad. 67ᵇ, matye Pass. 348, matye tvojě Ans. 5, otec neb matie ŠtítMus. 21ᵇ a j., země jest mátě každého DalJ. 67 rkp. Ff, otec i matie Comest. 44ᵃ, matie ChelčP. 17ᵇ a j., Háj. 22ᵇ, t. 24ᵇ a j., mátě Br. Gen. 3, 20; dczie ſſwekra nurus, MamA. 30ᵃ; – odsutím koncové souhlásky máť Jg., mať Hatt. slc. 74; – máteř, dceř, akk. vzat za nom.: dcerz ženská dána bude jemu Tror. Dan. 11, 17, dczerz králova přijde filia t. 11, 6, tvá upřímná máteř ČernZuz. 61, t. 63, t. 66 atd. (často), táž materz KolEE 352ᵇ (1662) materž přijala t. 332ᵇ (1721); – nové
