atd.;pl.lok. -iech atd.: na loktiech Rhas. 185, na loktích Jel. Jg., na nehtiech Sal. 308, dial. lochtich chrom. 278; – -ech, když také u o-kmenův tato koncovka ovládla: na nehtech Sal. 308, LékB. 28ᵃ, w paznohtech Brig. 20ᵃ atd., drobtech, nehtech atd. Us.; – -ách, podle a-kmenů: na nehtách VesB. 18ᵇ a Us. ob.;
pl.instr. -y: kaž mě s svého stolu drobti krmiti t. j. drobty Pass. 325, pod lokty Ol. Deut. 33, 27, paznohty svými ML. 19ᵇ, Pror. Isa. 28, 28, paznehty svými Štít. uč. 150ᵇ, paznehty sápajíc ŠtítOp. 74ᵇ, ŠtítMus. 77ᵇ (v obou posledních rkpech psané ty znamená = ty) atd., nč. drobty, nehty atd. Us.; – dial. -ama Us. ob., lochtěma chrom. 276 atd.
372. Jako appellativum loket, tak skloňuje se také jm. místní Loket: sg. nom. Loket, gen. z Lokte vyjel Háj. 289ᵃ, do Lokte t. 288ᵇ dat. lok. k Loktu Háj. 234ᵇ, sjezd w Lokti Háj. 288ᵇ marg. atd.
Subst. věchet gen. věchtu atd. skloňuje se jako dub. Dial. jest gen. věchťu Btch. 424 (dbeč.), jméno to je tu tedy v téže třídě jako loket atd.
E) Kmeny -r.
Vzor máti, kmen mater-.
373. Kmene -r jsou subst. máti stsl. mati, a dci stsl. dъšti, km. psl. mater- a dъgter-.
V nč. spisovné přibylo k tomu ještě subst. neť; čte se poprvé jako padělaná glossa v MVerb., neti filiola, a odtud přejato do jazyka knižného i dáno mu sklonění gen. neteře dat. neteři atd. podle máti, -eře atd.
Poznam. Mimo to jest ve slovanštině ještě kmen četyr-, z něhož jsou některé tvary čísl. čtyřie; o tom v. § 349 sl.
Z kmenů -r přidělávají se časem novotvary, ve kterých se jeví kmeny -ra: matera-, dcera-; k matera- ukazuje pl. nom. matery dat. materám atd.‚ a z dcera je celé téměř nové sklonění. Podnětem těmto novým tvarům byl plur. gen. mater, dcer, z -rъ jako je k pl. gen. hor nominativ hory, dat. -rám atd. a sing. hora atd., tak přidělal se ke gen. mater, dcer také pl. nom. matery, dcery, dat. -rám atd. a také sing. dcera atd. Tvary kmene matera- pronikly jen částečně – nikde v sing. a du., a také v plur. jsou v některých pádech doklady řídké –, poněvadž za ně byla odevždy náhrada v tvarech zdrobnělého jména matka. Tvary původní nom. máti gen. -eře drží se v nč. skoro jen v jazyku knižném a jsou i tu archaismy, z tvarů pak dci gen. dceře atd. zachoval se do nč. jen dat. lok. dceři.
Mezi zvláštnostmi, které se v tomto skloňování časem vyvíjejí a o kterých zde dále je řeč, jest také mater- místo žádaného mateř-, na př. gen. matere m. mateře atd., v dokladech, které nejsou z nář. slc.; nelze
