Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<420421422423424425426427428>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

o všech kniežetech Pulk. (v titule kroniky z r. 1407, Palacký v Pr. Sitzunsgber. 1869, 40). Nebo -ětiech, s konc. -iech podle o-km.: o českých knyezietyech Pass. 578. Bez náležité přehlásky -atech: na knyezatech DalC. 59, na kniežatech ZM. 311, při knižtech t. 318, v svých wnuczatech Štít. uč. 51ᵃ, na dobytczatech Ol. Ex. 9, 10, w dobjtczatech t. 13, 12 atd., dosud tak: kuřatech Us., řibjatech chrom. 275, hřibjatech Btch. 269 (dol.-beč.), telatech BartD. 56 (dol.) aj. Nebo -atiech: w knyezatyech ŽPod. 117, 9, v jich wnuczatyech Štít. uč. 51ᵃ (tutéž i wnuczatech). Někdy -atoch, s konc. dial. -och: telatoch BartD. 52 (dol.), hříbatoch t. 23 (zlin.), t.72 (val.), hříbjatoch, děvčatoch Btch. 423 (dol.-beč.), hřibatoch BartD. 118 (laš.), čolatoch t. 136 (sev.-opav.). Jindy -atách, s konc. podle a-km.: na kniezatach Brig. 63ᵇ, o hřibatach BartD. 118 (laš., vedle -och), ćolatach t. 136 (sev.-opav., v. -och), kuratách slc.

Plur. instr. kuřaty, stsl. -ęty. Na př. ſpir(v)naty ŽWittb. 135, 10, s kniezaty ŽKlem. 112, 8, s knyezaty DalC. 29, s vhrzaty Pulk. 150ᵇ, s zwyerzaty Koř. Mark. 1, 13 atd.; kuřaty atd. Us. spis., telaty Kotsm. 22 (doudl.), hříbaty BartD. 23 (zlin.), t. 72 (val.), tělaty t. 89 (stjick.), knjźaty Dolež. 49, kuraty slc. S konc. později přejatými -mi, -ami atd.: knjžatmi Dolež. 49 (vedle -y), holaubatami Tomsa 167, hřibatama BartD. 118 (laš.), kuratami slc. (vedle -y), kuřatma, kuřatama Us. ob, řibjatama chrom. 275, hříbjatama Btch. 269 (dol.-beč.), hřibatama BartD. 23 (zlin.), hřibatama, hřibatoma t. 118 (laš.).

Jiné výklady ke sklonění tomuto.

Substantiva kmene -ęt znamenají mláďata těch živočichův a lidí, kteří slovem základním se rozumějí; na př. kuřě km. kuręt- z kurъ gallus, lvíčě catulus leonis ze lvík, prasě nč. prase ze zakladního *porsъ střídného s lat. porcus, kniežě filius principis z kъnęgъ atd. Podle substantiv těchto prvotných vyvíjejí se později jiná s významem deminutivním a hypokoristickým; na př. vnuk-vnúčě, vnouče, strl. vъnukъ-vъnučę, druh-družě, dívka -nč. děvče, dvojče, nedochůdče. V nář. krkon. tvoří se tím způsobem patronymika dívčí, na př. Kučíře, Kopále = dcera Kučerova atd. Šemb. 31.

Subst. dietě neutr. je ze základního subst. dêtъ Pass. Et. Wtb. 44, a je při tomto vzoru v sing. a du.; v plur. jest fem. a při vzoru kost, v. § 342. V sg. nom. je také dial. -o, děťo BartD. 99 (laš.), děco t. 357 (též), podle středních o-km., a v du. dat. instr. vedle dieťatma také dětma, podle plur. dětmi: stě krásnýma dětma hlavu DalJ. 56 rkp. L. V nář. lašském je přiděláno také masc. děť, takový děť BartD. 117, a dět gen. děta t. 162.

Subst. kniežě filius principis jest ovšem též neutrum a má sklonění náležité:

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 20 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).